„Jeden z mých sokolských bratrů nechtěl nést v Curychu prapor při slavnostním nástupu s tím, že v hledišti jsou estébáci z Prahy. Musel jsem ho nést já, protože jsem se styděl říct, že se bojím také.“
Karel Pokorný může být považován za typického představitele tzv. generace emigrantů „osmašedesátníků“, kteří utíkali v letech 1968 až 1969. Narodil se v roce 1941 v Praze. Jeho otec, zaměstnaný v továrně na léčiva, byl po únoru 1948 propuštěn, protože se angažoval u národních socialistů. Karel Pokorný opouštěl Československo v době, kdy se před ním otvíral potenciálně slibný kariérní postup. Nabízeli mu vstup do strany. V obrodném procesu pražského jara se nijak hlasitě neangažoval, nebyl členem ani kandidátem komunistické strany. Postupný konec náhlé svobody pražského jara mohl sledovat na vlastní oči, 21. srpen 1968 prožil na pražských Vinohradech, byl očitým svědkem shromáždění u Československého rozhlasu. V létě roku 1969 se manželé Pokorní rozhodli emigrovat s několikaměsíčním synem do Německa. Jako jedni z posledních mohli ještě relativně jednoduše získat výjezdní doložku k vycestování do zahraničí. Karel Pokorný mluví o životě krajanské komunity v Mnichově, je členem jednoty Sokola Mnichov.