Nechci soudit politiky, nevím sám, jak bych se zachoval
Karel Polanský se narodil na konci druhé světové války, 24. dubna 1945, ve Starém Plzenci. Krátce poté se jeho rodina vrátila do Plzně a bydlela na jejím okraji u borské věznice. Rodiče se v jeho 10 letech rozvedli, matka se vdala podruhé, ale ani toto manželství dlouho nevydrželo. Po základní škole pamětník vystudoval průmyslovou elektrotechnickou školu. V posledním maturitním ročníku ho zaujala politická ekonomie, a proto se přihlásil do Prahy na Vysokou školu ekonomickou. S matkou se odstěhovali do pražské čtvrti Vysočany. Kromě studia ekonomiky dopravy ho začala zajímat i politika, v rámci Pražského jara navštěvoval různé kulturní akce a politická setkání. Proto ho, stejně jako celý národ, velmi zaskočil 21. srpen 1968. Celý den strávil v ulicích a sledoval, jak Prahu obsazují vojáci Varšavské smlouvy. Na první výročí sovětské okupace 21. srpna 1969 se rozhodl i přes varování bezpečnostních složek zúčastnit protestní demonstrace. Nepodařilo se mu však ani začlenit se do nějaké protestující skupiny a byl krátce nato v centru Prahy zatčen, vyslýchán a tři týdny vězněn v pražských věznicích Pankrác a Ruzyně. Pro nedostatek důkazů byl soudem později zproštěn obžaloby z výtržnosti. Karel Polanský později po vojně pracoval v několika státních firmách v ekonomických funkcích a před důchodem také v bezpečnostní agentuře.