„Hrozně nás překvapilo, když jsme v roce 1968 jeli s tatínkem na nákup a začali jsme předjíždět tanky, jeden za druhým... Jako holčička jsem hrozně brečela, protože do asfaltu tanky dělaly rýhy a hrozně ho ničily. Taky jsem se necítila bezpečně, když tatínek ty tanky musel předjíždět. Vrátili jsme se zpátky a byla jsem úplně rozrušená. Pak jsem nastoupila do druhé třídy a po měsíci se naše rodina rozhodla odjet do Holandska. Na ulicích už bylo hodně tanků a bylo to napjaté.“
„Skoro už jsem byla u konce studií a zmínila jsem se babičce, že bych se jela podívat do Čech a že bych chtěla vystěhovalecký pas. Poprosila jsem babičku, aby mi napsala žádost, abych se tam mohla podívat. Babička tedy žádost vyplnila, a když jsem si to přečetla, stálo tam, že její vnučka Lucie Poppová v žádném případě nikdy nechce žádat o žádný pas do České republiky. Napsala tam něco úplně jiného, než jsem chtěla, protože měla hrozný strach, že sem pojedu a že se něco stane. Rodiče mi vysvětlovali, že různí lidé utekli do ciziny, a že když se vrátili, tak je zatkli, a že tedy byly hrozné problémy. Naši rodiče v podstatě unesli tři nezletilé děti do ciziny a měli strach, jestli jim také hrozí vězení, kdyby se vrátili. S tím měli pořád starosti.“
„Chtěla bych všem lidem říct, aby se přes léto podívali do nějaké země, kde vládne svoboda, nebo aby mladí lidé jeli pracovat jako au-pair do zemí, jako je Holandsko nebo například Anglie. Potkávám lidi, kteří už v zahraničí dělali a jsou náramně osvobození od takové... nevím, jak to nazvat... lidské zapšklosti. Já si hrozně dobře rozumím s lidmi, kteří aspoň půl roku nebo rok byli v zemích, kde jsem byla já také, protože si s nimi hezky popovídám a dokážeme se pozitivně naladit. Je tam smích, přátelství, srdečné setkání, s čímž se tady, zvláště ve městech, málo setkávám.“
Tanky jsme viděli na polských hranicích už před 21. srpnem 1968
Lucie Poppová se narodila v roce 1961 v Nepomuku a s rodinou vyrůstala v Praze. V srpnu 1968 byla svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy a měsíc poté s rodiči emigrovala do Holandska. Do České republiky se vrátila v polovině 90. let - k tomuto rozhodnutí přispělo, že její dcera odmala odmítala mluvit holandsky.