Svěř Pánu svou cestu a spolehni se na něho
Jan „Bobr“ Pořízek se narodil 25. ledna 1958 jako prvorozený syn rodičům Ludmile a Janovi Pořízkovým ve vesnici Vavřinec v Moravském krasu. Prarodiče vlastnili před rokem 1948 řeznictví, celá rodina byla věřící, a proto se nemohl dostat na gymnázium ani vysokou školu a studovat humanitní obory. Mamince zakázali vykonávat práci učitelky na ZŠ a chtěli ji dohnat až na psychiatrii. Rok 1968 prožíval jako desetiletý kluk velice intenzivně a během normalizace byl ve škole terčem posměchu pro své náboženské přesvědčení. Nakonec se mu podařilo vystudovat Střední průmyslovou školu v Jedovnicích a po maturitě v roce 1977 se neúspěšně hlásil na studium do Lipska. Krátce pracoval v podniku Metra Blansko a poté se s mnohem lepším posudkem dostal do Brna na Stavební fakultu, obor Ocelové konstrukce, kde se ve čtvrtém ročníku zaměřil na konstrukce dřevěné. V poutním kostele ve Sloupě působil jako varhaník, proto ho navštívil příslušník StB a chtěl, aby hlásil, co se v kostele děje a kdo ho navštěvuje. Spolupráci rezolutně odmítl. Během základní vojenské služby se kvůli poslechu zahraničních stanic a držení zakázané náboženské literatury dostal do vojenského vězení, kde tři dny prožil v izolaci a strachu. I přes vysokoškolský titul se pak musel spokojit s pracovní pozicí zámečníka v nejnižší platové třídě. Později pracoval v Dřevařských závodech, projektoval např. vyhořelou pilu v Rájci-Jestřebí. V roce 1985 se oženil s Jaroslavou Blahovou, kterou poznal při organizování táborů ROH, kde byli oba jako vedoucí. Společně vychovali tři děti – Annu (nar. 1986), Víta (nar. 1989) a Jana (nar. 1995). Revoluční události roku 1989 prožíval v Blansku. Vylepoval plakáty a 26. listopadu se osobně zúčastnil slavnosti svatořečení Anežky České ve Svatovítské katedrále a velké manifestace na Letenské pláni. Pracoval jako vedoucí stavebního úřadu v Blansku a později jako učitel na středních školách. Po revoluci se velice aktivně zapojil do obnovy skautské organizace, založil oddíl, potom i skautské křesťanské středisko Světla, kterému se i se svou ženou věnuje dodnes (rok 2021).