Petr Pospěch

„Jednou na dole přišli na to, že se udělá rekord. Rubání se připravilo jako nikde jinde, a jen co se všechno nachystalo, na šachtu vtrhlo padesát lidí. Na lámání rekordu se přiživili i inženýr, hlavní inženýr a další, kteří šli k pásům, aby také získali peníze. A těžilo se. Z lámání rekordu zůstal, s prominutím, bordel. Za normálních okolností se totiž všechno muselo uklidit, přesunout, zabezpečit, ale když se dělal rekord, jelo se pořád dál a měřilo se, kolik se natěžilo. Ale je jasné, že takhle se nedalo pokračovat, a dodnes mi nejde do hlavy, jak někdo může pracovat na 140 %. Pracovat na 140 %, to je nesmysl! Já umím svou práci odvést dokonale, ale 140% práci neznám. Dělat na 140 % znamená, že na pracovišti jsou měkké normy nebo že jde o podvod.“

„S učni jsem do prvomájového průvodu chodit musel. Nejdříve jsem udělal výzdobu celého učiliště, sám jsem vymýšlel a psal hesla a divím se tomu, že jsem nikdy nešlápl vedle. Vyrobili jsme transparenty, udělal se průvod, a protože platilo, že kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku, vyslechli jsme si projev nějakého potentáta a v řadě jsme dvě a půl hodiny pochodovali přes celé město. Nakonec jsem obětavě sehnal dva hloupé učně, ti se mnou zůstali a společně jsme všechny věci odnesli a schovali.“