Nějaký ministr Moravec náš ročník věnoval Hitlerovi jako dar a museli jsme na práci do Německa
Stáhnout obrázek
Josefa Povolná, rozená Lososová, se narodila 12. února 1924 v Dobronicích u Bechyně do chudé rodiny jako poslední z pěti sourozenců. Otec, polír, dojížděl za prací do Prahy, kde měl jistější zaměstnání a vyšší výdělek. Nacistickou okupaci Československa zažila jako patnáctiletá, tedy těsně po ukončení základní školy. Brzy potom začala pracovat v bechyňských lázních. Tam v době protektorátu pobývaly německé děti. V roce 1944 „daroval“, jak říká pamětnice, kolaborující protektorátní ministr Emanuel Moravec celý její ročník Hitlerovi na práci. Od března toho roku tak byla totálně nasazena ve strojírenské firmě v Esslingenu nedaleko Stuttgartu. Na rozdíl od většiny ostatních pamětníků nevzpomíná na tu dobu ve zlém. Velká část tamních Němců, včetně šéfa v továrně, se k ní a k jejím českým kamarádkám chovala velmi slušně, nedávala nijak najevo svou nadřazenost, jak to bylo jinde obvyklé. Pamětnice naopak tvrdí, že někteří z nich byli velmi vstřícní a spravedliví. Šéf v továrně ji ochotně pustil zpět do Čech na pohřeb kamarádky z vesnice, která byla totálně nasazena ve Štýrském Hradci a zahynula tam při bombardování. Zpátky do Německa se ale už nevrátila, protože Stuttgart, jako jedno z průmyslových center, byl častým cílem náletů a navíc se k němu blížila spojenecká vojska. Na totální nasazení ale Josefa Povolná nemohla zapomenout. Ve svých 80 letech se tak (díky neteři, která se do Německa vdala) vrátila na místa, kde v roce 1944 pracovala, a hledala tam své dávné známé. Podařilo se jí setkat s jejich potomky a najít i hospodu, kde za války bydlela, a také místo, na kterém stála továrna, dnes přestavěná na byty. Poslední léta tráví pamětnice v G-centru v Táboře.
