Zavřeli ho na deset let. Strýc se bál stejného osudu a raději se podřezal
Antonín Procházka se narodil 20. dubna 1929 v Kroužku, což je část obce Rousínov na Vyškovsku. Jeho otec narozený v roce 1895 se učil ve Vídni na obchodního příručího. Za první světové války skončil na východní frontě v ruském zajetí. Pamětník vyrůstal s bratrem a rodiči v obci Hlubočany, kam jeho otce poslali na službu jako četníka. Vesnice byla součástí takzvaného Vyškovského jazykového ostrova, který byl nejmenší německy mluvící enklávou v tehdejším Československu. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava s rodiči přesídlil do Nížkovic, kde v dubnu 1945 prožil osvobození sovětskou armádou. Již předtím se učil na krejčího na škole, kterou v Prostějově založil Arnošt Rolný. V OP Prostějov začal i pracovat a v roce 1948 ho podnik vyslal na sever Čech do Varnsdorfu zakládat sklady. Následně pokračoval i v Liberci. V roce 1954 se oženil. V podniku dělal účetního a v roce 1957 byl zatčen a za údajnou zpronevěru odsouzen k trestu odnětí svobody na deset let a náhradě škody. Ve vězení strávil pět a půl roku v táboře Vojna u Příbrami a na Pankráci. Svého syna Jaroslava Procházku poprvé viděl až jako tříletého. Ten se později stal rekordmanem ve zvedání sudů s pivem. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy prožil 21. srpna 1968 v Liberci. V roce 2022 žil v domě seniorů v Hrádku nad Nisou.