Jan Prokop

* 1923  †︎ 2015

  • „Po sdělení četníků, že se u nich pálí kořalka, paní Pospíšilová odpověděla, že kořalku nepálí a přístroj nemají. Na to jí úředník odpověděl, že udělají prohlídku budovy. Došlo k chybě, protože jsme se dověděli, že přístroj nebyl u Pospíšilů, ale byl odnesen Martinem Pavlíkem ve středu před prohlídkou. Četníci začali prohledávat půdu a další dva síň a přízemí. Na půdě v seně byl ukryt ruský zajatec a došlo ke střelbě a ke křiku. Jeden padl a druhej, co byl na schodech, volal o pomoc. Pak skončila střelba a obcí okamžitě letěla zpráva, co se stalo. Tak paní předsedová Palmová hned volala Šumperk, že v obci při prohlídce došlo ke střelbě a jsou tam mrtví. Celý nákladní auto sem přijelo a ona zatím zajišťovala lidi z těch dvanácti, kteří byli zodpovědní za určité úkony. Muselo se do budovy a donesl se tam ruský zajatec.“

  • „Když na mě nastoupili, tak si vzpomínám jen tolik, že se mě ptali, kde žiji, jestli jsem vyučenej, jestli jsem byl v Sokole. Tak jsem se jim přiznal, že v Sokole jsem byl. Sekretářka dělala o všem zápis. Když jsem se nechtěl víc přiznat, tak mně shodili dolů gatě, hodili na mě kabát a dva mě mlátili přes zadek. Pak mě přestali mlátit a ptali se, jak dlouho jsem dělal u Ryznara, co ještě dělám a jestli jsem znal Pospíšila. Řekl jsem, že mi jen jednou půjčil kolo. Ve skutečnosti jsem na podzim vezl do Lanškrouna a do Dolních Heřmanic ze Zábřehu poukázku pro cestu do Jugoslávie pro dva lidi.“

  • „Kopali jsme protitankové zákopy. Na ty louky jsme pochodovali v šestistupech. Zároveň s námi jela dřevěná dvoukolka, kterou dva tahali a dva strkali. Divil jsem se, co si tam náčelník veze. Jeden vězeň – syn hajného z drozdovské pily – mi říkal, že v tom vždycky vozí od šesti do jedenácti mrtvých pracovníků. Dělali jsme vodní zátarasy. Dva dole vyhazovali až půl metru materiálu navrch a další to pak vyhazovali k další skupině. Na každé straně dělaly protitankový zákopy tři skupiny. Tam lidé padali. Ten spodní vždycky stál ve vodě, protože to bylo nacuclé od blízké řeky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jedlí, 17.04.2015

    (audio)
    délka: 03:33:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem otevřel oči, tak na obou stranách vedle mě leželi mrtví

Jan Prokop
Jan Prokop
zdroj: archiv pamětníka

Jan Prokop se narodil 4. října 1923 v obci Jedlí na Zábřežsku. Za války se stal spojkou jedelské odbojové skupiny, která patřila do ilegální organizace Národní sdružení československých vlastenců. Odbojáři v Jedlí mimo jiné ukrývali sovětského utečence Nikolaje Busse. Během německé kontroly v domě Jana Pospíšila v Jedlí došlo 18. února 1944 k přestřelce, při níž zahynuli dva němečtí četníci a Nikolaj Buss. Hned následující den gestapo zatklo dvacetiletého Jana Prokopa. Prošel brutálními výslechy a několikaměsíčním vězněním. Na pokraji smrti se konce války dočkal v infekční cele Malé pevnosti Terezín. Kdyby světový konflikt trval jen o týden déle, nepřežil. Po válce Jan Prokop pracoval v MEZu v Ráječku a dnes stále bydlí ve své rodné obci.