Udělal jsem spoustu hloupostí, ale měl jsem hodně štěstí
Ondřej Průcha se narodil 16. května 1954 v Praze. Tatínek pracoval u Vojenských staveb a maminka v Thomayerově nemocnici jako zdravotní sestra. Ve svých čtrnácti letech pamětník zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy. V letech 1969 až 1972 se v hotelu Alcron vyučil číšníkem. Díky vítězství v soutěži pak mohl bez přijímacích zkoušek navštěvovat prestižní hotelovou školu v Mariánských Lázních, na které v roce 1976 odmaturoval. V říjnu 1976 nastoupil na vojnu do Přerova, kde sloužil jako zásobovač v kuchyni. Dne 15. října 1977 se oženil s Hanou Heidelbergovou a o rok později se jim narodila první dcera Tereza. Ondřej Průcha získal v roce 1979 místo v hotelu Ještěd na Liberecku, kde pracoval až do roku 1983. V roce 1981 se jim narodila druhá dcera Martina. O dva roky později pamětník emigroval do Německa bez manželky a dětí s tím, že za ním dorazí. V uprchlickém táboře v Johannesbrunnu čekal na azyl, přičemž načerno pracoval a učil se jazyk. Jakmile azyl získal, dostal místo v luxusní norimberské výletní restauraci. On i jeho manželka podávali řadu žádostí o sestěhování v Německu, ale všechny byly zamítnuty. S kamarádem tak na protest držel hladovku před českým velvyslanectvím v Kolíně nad Rýnem, o čemž informovaly i noviny. Po dvou letech se za ním konečně dostala manželka s dětmi za výkupné deset tisíc marek. V roce 1989 všichni společně přijeli do Československa, kde se postupně znovu zabydleli (s přejížděním za prací do Německa). V důchodu Ondřej Průcha založil vlastní klub kolové, které se věnoval už od mládí.