Ing. Jan Průša

„Hotel byl přebraný od RaJe v dezolátním stavu, v dezolátním stavu. V té době to byl hotel C, to nebyl, jako je dneska, počet hvězdiček, ale byla to velká písmena A, B, C, tohle bylo céčko. Společné sprchy, společné záchody, studená voda na pokoji. Něco otřesného, když jsme to tedy přebrali. Taková perlička: byl jsem na recepci, protože když jsme to převzali, tak jsme samozřejmě ten personál, co tedy byl, chtěli převzít, ale kromě asi tří lidí ostatní všichni odešli, tak jsme chodili i do recepce. A tady jsem zrovna tenkrát byl na recepci a přijel sem nějaký Dán. Prodal jsem mu jediný jednolůžkový pokoj, který tady byl, jinak tu byly pokoje čtyřlůžkové, a za chvilku mně přišel zpátky, vrátil mi klíč a chtěl peníze zpátky, protože hledal sprchu, a ona tam nikde nebyla. Tak prostě odešel pryč. Takže to byla opravdu taková známka toho, že pokud budeme chtít provozovat trochu kvalitní hotel, tak nebudeme moct dělat to, co bylo za té doby v té společné věci.“

„Bohužel [tatínek] asi nalítl nějakým těm provokatérům. Takže v Českých Velenicích někde se pokoušel o přechod, tam někdo, že ho převede, a dopadlo to tak, jak to dopadlo v těch filmech, které už pak byly, že tam někde někdo řekl, že ho převede, a bohužel to byl konfident StB. A byl zavřený asi celkem... protože se pokusil podruhé o přechod, tak byl zavřený celkem asi tři a půl roku v Jáchymově. Ten se mu stal osudný z hlediska zdravotního. Že ta doba byla tři a půl roku, to vím přesně, protože jsme potom dostali náhradu finanční, velmi směšnou, za to období toho věznění. Ale ten první přechod, za ten dostal asi půl roku, to si odseděl, a když ho pustili, tak jako se nechtěl smířit s tím, že tady musí zůstat, tak se pokusil o ten přechod podruhé. Vybral si Štědrý den, a bohužel ho i při druhém pokusu zase zatkli. No a pak tam byl tři roky v tom Jáchymově. Pak už matka žila sama v tom Bydžově. Díky rodičům, když byl děda pekař, takže občas měli nějakou tu slepici, nějaké to drůbeží nebo kachny. Takže vždycky nám [její] rodiče pomohli, že občas nějaké vajíčko a takové. No a mamka pak musela nastoupit [do práce]. Pamatuju si, že měla osm set třicet korun hrubého a živila dva kluky, bráchu a mě. Takže ta situace nebyla nijak růžová, ale díky těm rodičům jsme to nějakým způsobem přežili.“