Ileana Puig

„Vždy jsem měla, jako vše na začátku, protože jako matka … a to je jedna věc, z počátku, ačkoliv ony [Ileaniny dvě dcery], budu se opakovat, chodily se mnou na všechny návštěvy. Když jsem získala nějaké jídlo, bylo pro tátu na návštěvu. Navíc v nedostatku, jedna věc, na kterou jsem si právě vzpomněla, že na Kubě nebyly vejce, a když jsem nějaká dostala, řekly mi: ‚Můžeme sníst jedno vajíčko na návštěvě?‘ Bylo to něco, když nás nechali přinést jídlo. Zároveň to byla iluze, že uvidí svého otce. Při jedné příležitosti měly obě, myslím, že to byly spalničky, a nemohly jít – tolik doma plakaly, protože nemohly jít za tátou, a že jsem šla za jejich tátou sama. To bylo něco, na co nikdy nezapomenu.“

„Byly to ponuré dny. Šli jsme k soudu [Ileanina švagra Manuela Puiga alias Ñonga v dubnu 1959], moje matka, můj otec, já, sestra mého manžela a Ñonga, začal myslím v 8 nebo v 9 ráno, skončil o půlnoci, byla to římská aréna. Soudci měli nohy na stole, házeli si kamínky, míčky, smáli se, byli jsme obklopeni vojáky s dlouhými zbraněmi, protože stále, ačkoliv to byly poslední dny invaze v zátoce Sviní, byla v ovzduší cítit hmatatelná nenávist ke všemu, co nebylo nakloněno Revoluci [Kubánská revoluce je nejdůležitějším výsledkem kubánského levicového hnutí, které způsobilo pád režimu diktátora Fulgencia Batisty] a Fidelu Castrovi.“

„V roce 1959 jsme se přestěhovali zpět do Havany, můj manžel byl přeložen společností, pro kterou pracoval. A to už začínalo povstání proti režimu Fidela Castra, i když se nehlásil k socialismu ani ke komunismu, ale už začínaly popravy ve velkém, už byl nedostatek svobody projevu, takže jak můj manžel, tak jeho bratr se na 100 % vrhli do boje proti tomuto režimu. Obě se sestrou jsme sdílely tento boj, nejen proto, že jsme své manžely milovaly, ale taky proto, že jsme sdílely touhu po svobodě. Tato touha, řekněme, ne až taková, protože ještě nepraskla celá struktura, ale viděly jsme, jak vzali život lidské bytosti bez řádného soudního procesu. Viděly jsme, jak uvnitř toho, co bylo dnes zelené, na druhý den bylo rudé. Viděli jsme jak o těch, kdo byli Batistovými piloty, a byli zproštěni viny, diktátor Fidel Castro najednou řekl, že to není správné a rozhodl, že všichni musí být znovu souzeni a odsouzeni.“