Josef Pukowiec

„Dobrý den, pane redaktore, jmenuju se Pukowiec Josef. Narodil jsem se 1. 1. 1929. Jsem ženatý, mám tři dcery. (…) Pracoval jsem na Dole Československé armády, odpracoval jsem tam celkem od osmnácti let dvaačtyřicet roků. Vyučen jsem strojním zámečníkem, potom jsem šel do dolů pracovat, z dolů jsem šel pak na povrch. Na povrchu jsem se dostal k závodnímu požárnímu záchranářskému sboru. Jezdil jsem do akce se záchranáři do dolů v Ostravsko-karvinském revíru. (…) Narodil jsem se na Sovinci v hornické kolonii, dnes je to všechno zbourané. To byly šachty Larische-Mönnicha. (…)“

„Podívejte se, my jsme byli převážně na povrchu a museli jsme respektovat hlavního dispečera. Jaké příkazy jsme dostali, takové jsme museli plnit. V dole jsem pracoval, tak to tam znám. Chtěl jsem k zámečníkům, ale nebylo místo. Byl jsem v rubání, za lokomotivou, výhybky jsem překládal strojníkovi, který jezdil. V závalových pracích jsem pracoval. (…) Jak dostal dispečer zprávu, že je třeba pomoci. Víte, to byla taková vzájemná pomoc. Jedna šachta pomáhala druhé. Každá šachta měla svoje záchranné čety. K nám jezdily ty druhé šachty. Když něco bylo na Armádě, jezdily k nám druhé šachty, Zápotocký, Jeremenko, Fučík. Tak to fungovalo.“