Nemluv o tom, jak chutná krysa, pokud jsi ji nesežral
Pavel Pukyš se narodil 30. srpna 1964 ve Slavičíně. Nepatřil mezi aktivní politické odpůrce ani aktivisty, spíše by se dal zařadit do skupiny lidí, kterým se říkalo máničky, androši nebo vlasáči. Sám by ale takové škatulkování asi těžko snášel. Prostě chtěl žít po svém, a tak bydlel ve squatech, kouřil trávu, poflakoval se po hospodách, vyhýbal se zaměstnání a také vojenské službě. Stal se proto předmětem šikany příslušníků Veřejné bezpečnosti, několikrát skončil u výslechu a za přečin proti pracovní kázni strávil tři měsíce ve věznici v Ruzyni. Kvůli snaze vyhnout se povinné vojenské službě prošel několika pobyty v psychiatrických léčebnách. Jeho vzpomínky z tohoto období jsou otřesným svědectvím nekontrolovatelné moci ošetřovatelů nad pacienty. Po pádu komunismu se přestěhoval do Šumperka. Seznámil se tam s přítelkyní, která měla dvě děti z předchozího vztahu, a dodnes spolu žijí. V Šumperku nastoupil jako topič v Ernstavu a poté čtrnáct let pracoval v Irstavu Nový Malín.