Dětství ve víru národnostních vášní na Těšínsku
Stáhnout obrázek
Emilie Pytelová, rozená Bocková, se narodila 9. března 1931 ve vsi Nýdek v Těšínském Slezsku, nedaleko hranic s Polskem. Doma se mluvilo polským dialektem, ale rodina se považovala za Čechy. Mezi občany Nýdku, kteří se v drtivé většině cítili jako Poláci, byli Bockovi černými ovcemi. Národnostní nesoulad zde vyvrcholil na podzim 1938, kdy Polsko region Těšínska anektovalo, zatímco se Československo vzpamatovávalo z mnichovského šoku. Část rodiny Bockových musela uprchnout a malou Emilii s maminkou polští úředníci vystěhovali do zemljanky v lese. Začátek druhé světové války rodině paradoxně přinesl úlevu, protože se zase mohla vrátit domů. Jediné, co kalilo rodinné štěstí, bylo přidělení polského občanství bratrovi Jankovi a jeho odsunutí na nucené práce do Německa. Poté, co se rodině podařilo vyřídit mu občanství německé, byl odvelen na frontu. Poslední dopis, který od něj rodina dostala, byl ze Stalingradu. Od té doby je považován za nezvěstného. Po válce se Emilie Pytelová uplatnila v oboru, který ji lákal už od dětství – stala se šičkou bot ve znárodněných Baťových závodech (od roku 1949 Svit). Ve Zlíně (od roku 1949 Gottwaldov) se seznámila se svým budoucím manželem, se kterým se později odstěhovala do Ruprechtova na Vyškovsku, kde žila i v roce 2022.
