Vladimír Ráček

„Tak jsme se tři domluvili, že vyrazíme do Brazílie. Osmnáctiletí jsme se sebrali a v červenci roku 1945 jsme vyrazili do Francie, do některého přístavu, vybrali jsme si Cannes, že tam se nalodíme a vyrazíme do Brazílie k Baťovi. Ten jeho syn utíkal do Kanady, ten se zabil v letadle, on odešel do Kanady, než přišli Němci... Jeho bratr byl v Brazílii, choval tam dobytek a vystavěl továrny a my jsme řekli, pojedeme do Brazílie.“

„V těch Valdicích strýc dostal zápal plic. Nevzali ho do vězeňské nemocnice. Byl na pokoji s nějakým Ferdou, ten měl přezdívku ‚Perla pražských kanalizací‘. To byl člověk, který byl zaměstnaný u kanalizací... Schoval nějakým lidem ve čtyřicátém devátém nějaké zbraně. On se o politiku nestaral. Zavřeli ho a dostal patnáct let. Ten čtrnáct dní ošetřoval strýce. Že mu vařil čaj a dával obklady. Čtrnáct dnů. Strýc mu byl vděčný.“