Vladimír Ráček

„Tam se vozil makadam, jako když se staví silnice, bylo tam mokro, zjistilo se, že se nevědělo, kolik se vydalo makadamu... Dělal jsem bohoslovcům vedoucího. Výkon jsme měli 140 procent, museli jsme dělat přes 100 procent, naši vedoucí, ti důstojníci, byli odměňováni podle toho, jak my jsme dělali přes 100 procent. Na to byly vyhlášky, nám platili, my jsme dělali u Metrostavu, nám ty peníze platili, z těch jsme si musili platit ubytování, jídlo a všechno a z těch, co zbylo, tak nám to dali na vkladní knížku a my jsme měli jenom kapesné.“

„Tak jsme se tři domluvili, že vyrazíme do Brazílie. Osmnáctiletí jsme se sebrali a v červenci roku 1945 jsme vyrazili do Francie, do některého přístavu, vybrali jsme si Cannes, že tam se nalodíme a vyrazíme do Brazílie k Baťovi. Ten jeho syn utíkal do Kanady, ten se zabil v letadle, on odešel do Kanady, než přišli Němci... Jeho bratr byl v Brazílii, choval tam dobytek a vystavěl továrny a my jsme řekli, pojedeme do Brazílie.“