Ing. Arch. Martin Rajniš

„Otec nepropadl beznaději. Bolševici ho skutečně hodně hnusně týrali, ale on si popískával. Jezdil tramvají z Pragovky a prozpěvoval si písničku: Podle nosa poznáš kosa, podle ptáka Pragováka. Táta nosil skromný výdělek, ale snažil se nám udělat krásný život. Podařilo se mu to. Já nemůžu říct, že bych s hnusem vzpomínal na padesátá léta. Jednou jsem se ale probudil a vyslechl jsem, jak otec pečlivě instruoval matku, co má udělat, když ho zavřou. Kde je v cizině trochu peněz, jak má se mnou přejít hranice a takové věci. Já dělal, že spím. K tomu, zaplaťpánbůh, nedošlo.“

„Otec dokonce jednou zjistil, že jsem přišel a říkal jsem mu: ‚Táto, já mám dva tatínky.‘ On na to: ‚Počkej, co je to za blbost?‘ Já jsem mu říkal, že můj druhý tatínek se jmenuje Josif Vissarionovič Stalin. A že mě má strašně rád, možná víc než on. Otec se vyděsil. Posadil si mě na koleno a začalo to. Gulagy, miliony mrtvých, hladomor na Ukrajině. Zatímco bolševici toto ignorovali, otec to věděl. Otec nikdy na nic jiného než na sociální demokracii nepřistoupil a vysvětlil mi, co všechno za lži a podfuky mi budou vykládat ve škole. A pak řekl: ‚A teď mi slib, že to nikomu neřekneš, že nepřistoupíš na jejich hru. Dělej mrtvého brouka. Protože kdybys opakoval to, co jsem ti řekl, nás by zavřeli a ty bys šel do polepšovny‘.“