Lidé i v té poslední vísce si mohli poslechnout, jak to na Václaváku vypadá doopravdy
Lída Rakušanová se narodila 26. května 1947 v Českých Budějovicích. V letech 1965–1968 studovala na pražské filosofické fakultě (čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika). Po srpnové okupaci v roce 1968 s přítelem, fotografem Pepou Rakušanem opustila Československo. Zakotvili v Německu, kde se vzali a od roku 1970 žili v Mnichově. Přes přátele, především Slávu Volného, se zapojili do exilového kulturního života. V prosinci 1974 se Rakušanovým narodila dcera Lucie. Lída pracovala v československé redakci Rádia Svobodná Evropa – od roku 1975 externě v pořadu Rozhledy, od roku 1978 jako redaktorka. Připravovala například oblíbený pořad Literatura bez cenzury. Už během sametové revoluce se poprvé vrátila do Prahy, kam v polovině 90. let částečně přesídlila. Externě spolupracovala s tamní staronovou redakcí Svobodné Evropy a byla korespondentkou pro německý a švýcarský tisk. V roce 1993 se stala českou laureátkou ceny Žena Evropy za občanskou angažovanost. V roce 1997 vyšla její kniha Václav a Dagmar Havlovi: Dva osudy v jednom svazku a o dva roky později její německá verze. V televizi měla vlastní pořad Na pozvání Lídy Rakušanové, v letech 1997–2003 pak s Jiřím Krejčíkem jr. točila dokumentární cyklus o české společnosti, nejznámější byl asi film Chapadla korupce (2001). Mezi lety 2002–2015 působila ve vydavatelství Vltava-Labe-Press jako novinářka a vzdělávací koordinátorka. V roce 2004 s Ivem Možným založila Institut regionální žurnalistiky. Mezi lety 2004–2005 byla předsedkyní Asociace evropských novinářů. Je držitelkou řady ocenění, mj. Umělecká cena česko-německého porozumění (1997), Cena Jana Palacha (2000), Cena ministra životního prostředí (2001), Cena Opus vitae (2019). V roce 2020 vyšly Lídiny vzpomínky Svobodná v Evropě. V roce 2021 se vyskytuje většinou na chalupě v Bavorském lese, často jezdí do Prahy. Je komentátorkou Českého rozhlasu Plus, účastní se veřejného dění, vystupuje v médiích, na besedách a debatách.