Jana Ramešová

"Co si pamatuji pořád, stále, my jsme měli hospodářství, velké hospodářství, měli jsme chmelnici, měli jsme hospodu. Tu teda dědeček potom prodal právě kvůli těm sourozencům, aby se dostali do Itálie k moři kvůli té tubeře. Nic jim nepomohlo. Všichni umřeli do třiceti let, zůstal jen tatínek, protože byl úplně poslední, zůstal můj tatínek. Po čtyřicátém osmém roce se dělo něco, co se dělo, a dít nemělo. Zemědělci byli nuceni dávat do jednotných zemědělských družstev jak půdu, tak zvířata. A můj tatínek jako velký sedlák v Jeviněvsi toto odmítal. A oni stále čekali. Asi pět dní byl nechán v Roudnici a přemlouván stále. A všichni ti sedláci čekali, jak to tam dopadne. A nedopadlo to dobře."