„Ve škole jsem byl dva roky, do roku 1942. Za heydrichiády jsem dělal maturitu. To bylo nepříjemné. Chodily kontroly do tříd, nějaký německý úředník kontroloval šaty, které byly pověšené na věšácích na obou stranách třídy, zkoušel, jestli tam někde není zbraň v těch pláštích odložená. Nějaký případ tam byl, ten hoch se pak zapletl a to byla první oběť ze spolužáků.“
„Tahle ta skupina se pod vedením Wahla rozrostla na velikou odbojovou skupinu informátorů, k čemuž nahráli Němci tím, že nejenom zaměstnali vysokoškoláky v průmyslu, ale i středoškoláky rozptýlili (říkalo se nasadili) do všech možných fabrik na nejrůznější místa. Žádný z nich nemohl být nějaký super špion, jak jsou v televizi, který někde vypáčí nějakou kasu s tajemstvím. Bylo to několik tisíc kluků, kteří byli v různých fabrikách, kde se dělali různé současti, nebo koukali na nádražích a sledovali pohyby (vlaků – pozn. ed.).“
„Zprvu jsem neměl moc práce, nějaké spojky jezdily, ovšem doporučoval jsem nechat je jezdit jen krátce, pak zase někoho jiného, protože nevíte, kdo si všimne, že tam někdo pravidelně jezdí tam a zase zpátky. Když Němci vyhlásili opatření, že smíte jezdit jen 75 kilometrů od bydliště, tak z Prahy jsem měl necelých 75 kilometrů do Kolína, kde jsem měl pracoviště a bydliště. Další 75 kilometrů šlo až někam za Pardubice. V Pardubicích jsem předával materiály dalšímu člověku. Znal jsem jen jeho krycí jméno, nic víc. (…) Když jsem dojel do Pardubic, tak zpátky do Kolína jel za chvilku jeden vlak a pak už večer nic. Přes den jsem byl zaměstnán a teprve po práci jsem mohl jet dál.“
Zdeněk Reinhardt je rodákem z pražské Kampy, narodil se 2. června 1921. Větší část dětství žil v Bubenči. Maturoval na reálce v roce 1939 a byl přijat na strojní fakultu ČVUT. Sotva se zapsal do prvního semestru, nacisté uzavřeli školy pro české studenty. Nastoupil tak do Ringhofferových závodů na Smíchově. Za války si udělal druhou maturitu na střední průmyslové škole na Smíchově. V té době se seznámil s lidmi okolo Veleslava Wahla, který byl jedním ze spoluzakladatelů Zpravodajské brigády. Za války byl zaměstnaný také ve vagonce v Kolíně, pro Zpravodajskou brigádu vykonával především činnost spojky na trati Praha – Kolín – Pardubice. Po válce dostudoval, v 50. letech nastoupil opět do Tatry Smíchov (bývalá Ringhofferka). Po zbytek svého profesního života se podílel na výrobě a vývoji kolejových vozidel. Stál například u zrodu zkušebního železničního okruhu ve Velimi. Pracoval i ve Výzkumném ústavu kolejových vozidel, kde setrval až do důchodu. Životní partnerkou Zdeňka Reinhardta byla do roku 2012 slavná česká fotografka Dagmar Hochová. Zdeněk Reinhardt přežil svoji manželku jen o dva roky, zemřel v srpnu 2014.
