Jan Rutter

* 1934

  • "A tihle živnostníci, kterým sebrali baráky, viděli, že budou muset ve svém baráku, stejně jako my, platit nájem, tak šli pryč. Mému tátovi například Loukotka nebo Hruška říkali: 'Honzo, co tady budeš dělat?Pořád tu budeš blbec, se kterým budou všechno vytírat! Budeš dělat jen to, co oni si budou představovat, že bys mohl dělat.'"

  • "Matěj Kuděj – to nejenom že si ho pamatuji, ale měli jsme ho dokonce jako rodinného přítele. Co my jsme měli od něho knížky, třeba Sida jsme měli s věnováním: 'Oběma Honzům a Anče [manželka pamětníka] věnuje Zdeněk Matěj Kuděj'. Tak on nám je dával. A proč nám je dával? Protože děda [otec] mu to na stroji psal a já chodil pro pivo. Chodil jsem s modrou bandaskou, ta měla takového čtyři a půl litru, vždycky jsem musel bandasku přinést a dojít pro pivo. A on si ještě poručil, odkud mají lepší pivo."

  • "A dostal jsem hned přes hubu, abych srovnal krok. To byla Státní bezpečnost, když vám zakroutili krkem, tak..." – "To bylo přímo u výslechu? Tam jste dostal pár facek?" – "Ne pár facek, jen jednu! Tak se to odbylo. Mně řekli, abych se nevracel domů. Měl jsem u sebe peněženku, takže jsem šel na Kůži, kde měli otevřeno. Řekl jsem, že potřebuji přespat. Ráno jsem odešel a šel se podívat domů. Takže jsem šel přes most a proti mně šli lidi a koukali. To už věděli, že u nás byla zřejmě prohlídka. Dívali se na mě tak... jako že si mě nevšímali. Si vás člověk ani nevšiml, aby se nekompromitoval. Obhlížel jsem barák z druhé strany, co se tu děje. Nic se mi nezdálo, tak jsem sem šel a rodiče mi říkali, že je po půlnoci taky propustili. A byl tam s námi tak náš dělník, ale toho pustili dřív."

  • "Státní přišli na nás o půlnoci nebo v jednu hodinu v noci, možná ve dvě. Bylo to prostě v noci, my jsme spali a oni div že nerozbili dveře – mlátili do železných dveří. Hned jako Státní bezpečnost, museli jsme si stoupnout stranou, odvezli nás. Tady Konopka dělal vedoucího, odvezli nás nahoru do druhého patra [budovy ONV v Ledči nad Sázavou]. Tam měli mříže, aby na ně někdo nemohl. Tam nám otevřel, kdo měl službu, vlezli jsme do toho a tam nás dali do různých místností: mámu, tátu, mě. Sestra byla v Praze, tu vyšetřovali v Praze."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ledeč nad Sázavou, 29.09.2022

    (audio)
    délka: 02:21:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ledeč nad Sázavou, 18.01.2023

    (audio)
    délka: 01:16:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

U výslechu mi dali hned facku. To abych věděl, že si to můžou dovolit

Jan Rutter v roce 2022
Jan Rutter v roce 2022
zdroj: Paměť národa, Rostislav Šíma

Jan Rutter se narodil 12. června 1934 v Ledči nad Sázavou a vyrůstal v rodině s hodinářskou a klenotnickou tradicí. Už jeho dědeček Jan si zde otevřel prodejnu, kterou po jeho smrti převzal syn, pamětníkův otec. Pořídil dům na náměstí a v přízemí zřídil hodinářství a klenotnictví, ale po znárodnění v roce 1950 přešel obchod pod správu národního podniku. Se zabavením majetku Rutterových souvisela i řada domovních prohlídek a také výslechy rodinných příslušníků. V roce 1954 došlo k odsouzení pamětníkova otce, ale trest s odnětím svobody se mu vyhnul. Pamětník se od září 1949 učil hodinářem v Teplicích nad Metují a další roky pracoval spolu s otcem ve znárodněném hodinářství v Ledči nad Sázavou. Nemovitost, která podléhala znárodnění, jim byla prý v polovině 60. let vrácena do vlastnického užívání, a to prý z důvodu neudržitelnosti domu. Kvůli nízkému výdělku hodináře začal pracovat pro národní podnik Vodní stavby. K práci hodináře se vrátil až po roce 1989, kdy mu byly vráceny prodejní prostory. Hodinářský obchod s klenotnictvím vedl až do roku 2000, kdy soukromou činnost ze zdravotních důvodů ukončil. V době natáčení žil pamětník v Ledči nad Sázavou (leden 2023).