Helena Rýznarová

* 1936

  • „Chtěla jsem jít na zdravotní školu. Nedostala jsem se, protože jsme byli věřící rodina. A tak jsem musela nakonec jít do Červené Vody do fabriky Orban. Šla jsem do Semil do textilní dvouleté školy a potom jsem musela pracovat jako tkadlena tady v Červené Vodě.“

  • „V obchodech nic nebylo. To jsem dostala třeba jednu bedýnku meruněk. Já jsem pak prodávala v Prostřední Lipce, pro celou vesnici jednu bedýnku meruněk. Oříšky lískové se dávaly po jednom sáčku, ani buráky nebyly. Nebyl cukr, nebyly obyčejné sušenky, prací prášky. Kdeco. Přišlo zboží, tak mně trochu přivezli a druhý den nebylo co prodávat. Dostávala jsem jednu bedýnku piva dvanáctistupňového Hanušovickou Holbu. Všechno bylo na příděl. Nebylo co prodávat.“

  • „Třeba tam byl německý doktor, tak ten se nedíval na to, kdo je Čech a kdo je Němec, a přišel třeba sám. Já jsem byla velice nemocná, měla jsem spálu. On řekl mamince, že do rána nebudu. A ráno se přišel podívat. Nikdo ho nevolal a on přišel. Na kole jezdil. Přišel se podívat, jak to se mnou vypadá. Já jsem se z toho nakonec dostala. To bylo na konci války. Potom všechny Němce vyhnali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Červená Voda, 12.10.2021

    (audio)
    délka: 01:13:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bála se o tátu. Za totality vyprávěl, jaké hrůzy zažil v Sovětském svazu

Helena Rýznarová, 1951
Helena Rýznarová, 1951
zdroj: archiv pamětníka

Helena Rýznarová se narodila 8. října 1936 v Horních Studénkách u Štítů na Šumpersku. Pocházela z prostých poměrů rodiny s devíti dětmi. Otec Josef Rýznar (1883 - 1962) byl krejčí, maminka Marie (1901 - 1948) vedle starosti o rodinu pracovala na poli. S péčí o děti pomáhala Marii její tchyně. Helena měla osm sourozenců: v roce 1922 se narodila Jiřina, 1924 Marie, 1925 Václav, 1927 Cyril, 1929 Vratislav, 1933 Ludmila, 1935 Alois, 1941 Zdislava. Děti musely od malička pomáhat s různými pracemi na poli i doma, rodina žila z toho, co si vypěstovali. Obec v roce 1938 připadla do Sudet, i když zde převažovalo české obyvatelstvo. Otec během války čtyři roky pracoval v Německu. Helena šla v roce 1942 do školy do Štítů, tehdy Šilperka, a ve škole ji to bavilo. Vzpomínala na obětavost německého lékaře, který ji léčil. A vzpomínala také na sovětské vojáky. Ti na konci války prošli obcí a pronásledovali ženy, které se před nimi musely ukrývat. V roce 1948 zemřela maminka Marie. Starost o menší děti převzaly sestry Jiřina a Marie. Otec bral malý důchod, a přestože už byl starý, šel pracovat do papíren v Olšanech, aby děti uživil. V 50. letech mu hrozilo zatčení, kterému se vyhnul díky vysokému věku. Helena vyšla v roce 1951 ze školy a chtěla se stát zdravotní sestrou. Ale kvůli tomu, že byla věřící, nesměla na školu. Vyučila se v Semilech tkadlenou a pak pracovala v Orbanu Červená Voda. V roce 1954 se vdala za Dušana Šiffela (1934 - 1993) a v letech 1954 a 1958 se jim narodily dvě děti. Rodina bydlela v Králíkách. Ani jedno z dětí nemohlo jít kvůli náboženství na školu, kterou si vybraly. Helena byla vždy vystavena tlaku ředitele příslušné školy, který je chtěl od náboženství odradit. Přesto se syn po vojně stal knězem. Na jeho primici v Králíkách v roce 1981 se stali terčem nevybíravých praktik ze strany StB. Později se rekvalifikovala na prodavačku a prodávala v letech 1978-1995 v Prostřední Lipce. Po rozvodu s manželem se vdala podruhé za Oldřicha Rýznara (1921 - 2010), po jehož boku prožila třicet tři spokojených let. V roce 1993 se přestěhovala z Králík do Těchonína. Po smrti manžela šla ke svému synovi na faru v Hradci Králové, a když v roce 2021 zemřel i on, přestěhovala se do Domova důchodců sv. Zdislavy v Červené Vodě.