Ptali se, jestli jsem komunista, a já jim říkal, že nejsem, ale že jestli kvůli tomu musím být, tak že nic nechci
Matěj Šarkozi se narodil 2. 12. 1948 v romské osadě u vesnice Čaradice na středozápadním Slovensku jako předposlední z devíti dětí. Otec byl uznávaný muzikant, matka pečovala o domácnost a chodila pracovat k sedlákům. Rodiče a starší sourozenci byli za války vystaveni pronásledování ze strany Hlinkovy gardy. Po potlačení Slovenského národního povstání se museli schovávat v lesích, aby unikli mstivému tažení německé armády, která je oprávněně podezřívala z podpory partyzánů. Přestože doma hovořili pouze romsky, oba rodiče byli negramotní a do školy chodil několik kilometrů, vychodil Matěj Šarközi základní a posléze i střední zemědělskou školu. Po vyučení pracoval rok v JZD v Čaradicích a poté nastoupil povinnou vojenskou službu v Písku. Zde se během vycházek seznámil se svou budoucí ženou a již zde zůstal. Až do roku 1989 pracoval v dělnických profesích. Vedle toho ale také vedl dětský romský pěvecký soubor a na přelomu 60. a 70. let byl předsedou kontrolního výboru písecké pobočky Svazu Cikánů-Romů. Několikrát odmítl nabídku vstoupit do komunistické strany. Po roce 1989 pracoval postupně v Poradně pro občanství a lidská práva, jako romský poradce na okrese ve Strakonicích a terénní sociální pracovník organizace Člověk v Tísni. Účastnil se prvního sjezdu Romské občanské iniciativy (ROI) v Praze a za Občanské fórum byl na půl roku kooptován do městského zastupitelstva. V letech 1997-2004 byl členem Meziresortní komise - později Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Zde se zasazoval především o změnu zákona o občanství a o odškodnění romských obětí druhé světové války.