Šlapali jsme ve skle
Hana Schmidtová se narodila 1. července 1950 v Horšovském Týně. Její rodiče Jaroslav a Blažena Velkovi vlastnili řeznictví s koňským masem. V roce 1951 stát provozovnu vyvlastnil a rodina byla přesunuta do Lužan u Přeštic. Tam žili do roku 1965, kdy se rodina přestěhovala do Bezvěrova. Vyučila se prodavačkou v Plzni a po dokončení školy pracovala v bezvěrovském obchodě. V neděli 25. srpna 1968 byli všichni obyvatelé Bezvěrova varováni, aby neopouštěli své domovy, protože budou projíždět okupační vojska. Ta mířila k nedalekému vysílači Krašov. V noci mohli obyvatelé Bezvěrova slyšet zvuky střelby a výbuchů. V pondělí 26. srpna se s otcem vydali na vysílač zjistit, co přesně se stalo. Pamětnice vzpomínala na dezolátní stav, ve kterém vojsko vysílač zanechalo. Vojáci totiž rozstříleli všechno skleněné vybavení – okna, monitory, výplně dveří a podobně. Podlaha objektu byla pokryta několikacentimetrovou vrstvou střepů. V září 1968 se otec Jaroslav Velek přestěhoval do Frankfurtu, kde pracoval v české hospodě. Hana s maminkou měly přijet za ním a v Německu zůstat. Na poslední chvíli však nedostaly povolení, a tak se za nimi otec v únoru 1970 vrátil. Rodiče se přestěhovali do Hrádku u Rokycan. Pamětnice se v červnu 1970 vdala a zůstala bydlet v Ostřetíně u Bezvěrova, kde se jí narodila dcera Andrea. Po roce se rozvedla, a tak se i s dcerou přesunula za rodiči do Hrádku u Rokycan. Tam pracovala v obchodním domě. V roce 1975 se vdala za Vladimíra Duška a přestěhovali se do Rokycan. V roce 2021 žila pamětnice v Rokycanech.