Jaroslav Šebek

„Tak já se dostal na Státní bezpečnost díky svým novinářským oddílovým aktivitám, protože vydáváme Kima. Vychází nepřetržitě třicet čtyři let, je to oddílová kronika. Tehdy jsem byl hodně s Foglarem, tak jsem měl spoustu materiálů. Dnes jsou známé, ale v té době jsme dávali výňatky z kronik, jeho postřehy, fotky co kde a jak. Lidi to zajímalo. Navíc jsem měl seriály, povídky. Dával jsem dohromady povídkovou knížku Jestřábe, vypravuj. Při vší skromnosti musím říct, že jsem název vymyslel. A tak jsem dával do toho Kima různé věci od Foglara. Kluci to donesli domů. No, tak rodiče to četli možná víc než ty děti. Protože rozmnožovací a kopírovací možnosti té doby byly mizerné, někdo to donesl do boleslavské věznice. Zaměstnanec, bachař. Tam měli kopírku. Namnožil nějaké povídky od Foglara, no, a tak to tam kolovalo a dostalo se to do ruky jistému panu Černému, to byl náčelník věznice Mladá Boleslav. No, a tomu se to zdálo divné, tak to donesl na Státní bezpečnost.“

„My jsme možná i brečeli vzteky. Byli jsme mladí, plní optimismu, chtěli jsme to dělat. Tak jsme to dělali dál. Junák byl rozpuštěný, náš oddíl se dohodl na vánoční schůzce, že činnost ukončí, což také udělal. Rozebrali jsme si věci, vznikly nějaké dokumenty. Rozešli jsme se. Ale ještě předtím jsme se nemohli dostat do klubovny, protože nám ji nechtěli otevřít, protože my ji měli v boleslavském lihovaru. Tam byla vrátnice a přes ni se muselo jít. A někdo, asi ředitel závodu, dal pokyn nás tam nepouštět. Protože to už se předával majetek pionýrům. Tak nás to štvalo a řekli jsme si, nás pár lidí, že budeme skautovat dál. Dokonce jsme pak vydávali časopis Junáček. Neměli jsme tolik nápadů, bylo to vše v nás, že jsme se tak přibližovali. I klub jsme nazvali Psohlavci a jako znak jsme použili kus znaku, co nechal Svojsík namalovat Mikolášem Alšem. Tak jsme to upravili jako znak. A dělali jsme si Skauta sami.“