„Vojáci němečtí měli takzvané tříhlavňové protiletadlové flaky, které ale byly v bednách. Na toto jsme přišli z té továrny ETA, vzali jsme tyto bedny, rozmontovali a smontovali jsme tříhlavňové protiletadlové flaky (tady jsou někde zobrazeny). To jsou zbraně, které umožňují jednak mířit na letadla, nejdříve spustit salvu z jedné hlavně, protože každý čtvrtý náboj byl svítící, tak bylo vidět i ze země, kam směřuje, jestli směřuje k těm letadlům.“
„Na plošiny vlaku se nasadily železobetonové skruže, které jsou normálně na vodovodní potrubí, velkoprůměrové. Do těchto betonových skruží se umístily tříhlavňové flaky, případně děla i další kulomety, a byla aspoň minimální ochrana těch, kteří stáli u těch zbraní, aby byli kryti. Potom se k tomu ještě přidávaly dřevěné zábrany, aby ta posádka byla přece jen nějakým způsobem chráněna.“
„Na pancéřovaném vlaku Žižka jsem byl střelcem. Tam se odpalovaly tříhlavňové flaky levou a pravou rukou na odpalovací tyči. Já jsem dostal zásah právě při bojích v Michli do pravé ruky, kde mi byly ustřeleny prsty. V té situaci jsem to samozřejmě nebyl schopen zjistit, byla to strašná bolest. A v bolestech mne převáželi z Michle na vršovické nádraží, kde jsme měli štáb pancéřových vlaků. Z vršovického nákladového nádraží mne přesunuli na nosítkách až do vinohradské nemocnice, kde mne ten machr primář operoval a vlastně mně čtyři prsty a půl dlaně odoperoval.“
Karel Sedláček se narodil v roce 1927 v pražské dělnické čtvrti Michle. Jeho otec byl dělník na dráze, pracoval u železniční dopravy. Matka se starala o domácnost. Svá školní léta prožil v Michli, kam chodil do obecné školy, a později ve Vršovicích do školy měšťanské. Po ukončení školní docházky nastoupil do učebního oboru jako elektromechanik u firmy Reostat ve Vršovicích a navštěvoval též tzv. pokračovací školu. V květnu 1945 se účastnil Pražského povstání jako střelec na obrněném vlaku Jan Žižka. Byl těžce raněn na pravé ruce německým odstřelovačem. Po válce studoval na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Praze Na Příkopě a na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po studiu nastoupil na Českou plánovací komisi, dále pracoval na ministerstvu paliv a energetiky, také ve funkci tiskového mluvčího a později ve Státní plánovací komisi. Byl zakládajícím členem a prvním předsedou Svazu bojovníků za svobodu v Praze 10 - Hostivaři. V současné době žije v Domově péče o válečné veterány v areálu Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Je nositelem Čs. válečného kříže 1939 a řady dalších medailí a uznání od vrcholných představitelů České republiky.
