Mám rád lidi, a proto mám rád umění, je to strašně jednoduchý
Stáhnout obrázek
Jiří Šetlík se narodil 2. dubna 1929 v Praze. Otec Ing. Ivan Šetlík zakládal po druhé světové válce Spojené farmaceutické závody. Odmítl vstoupit do komunistické strany a byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu v roce 1949, odseděl si dva a půl roku vězení za špionáž. Matka Dagmar Šetlíková, dcera proslulého prvního houslisty českého kvarteta Karla Hoffmanna, pracovala v České filharmonii na administrativním místě a díky znalosti mnoha jazyků zajišťovala podporu při pobytu mnoha zahraničním hudebním celebritám. Jiří Šetlík nastoupil na česko-ruské gymnázium na Pankráci, ale po napadení SSSR Německem museli všichni čeští studenti školu opustit. Maturoval v roce 1948. Od konce války byl členem sociálně demokratické mládeže a po sloučení ČSSD s KSČ obdržel stranickou legitimaci. Vývoj přivítal, „z naivní a špatné víry ve stranu a její ideologii“ jej definitivně vyléčila zkušenost ze základní vojenské služby u oddílů PTP, kde sloužil jako osvětový pracovník. Ke službě nastoupil v roce 1952 po absolvování oboru dějiny umění a estetika na Filozofické fakultě UK v Praze. Jako překladatel se zúčastnil akce EXPO 1958 v Bruselu, kde navázal přátelství s mnoha předními československými umělci. Téhož roku odešel z Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV a stal se vedoucím sbírky moderního umění Národní galerie v Praze. Aktivně se podílel na druhém sjezdu Svazu československých výtvarných umělců, do jehož čela se podařilo zvolit Adolfa Hoffmeistera. Od roku 1964 do roku 1968 byl šéfredaktorem časopisu Výtvarná práce. Po svém návratu z půlročního postgraduálního studia v USA se zapojil do pražského jara. Vyhrál konkurz na ředitele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V roce 1970 byl vyloučen z komunistické strany, nesměl publikovat, učit ani se podílet na veřejném životě, jen na přímluvu odborů mohl zůstat v muzeu, ovšem na místě technického pracovníka, které zastával až do roku 1989. Na žádost Sergeje Machonina nepodepsal Chartu 77 a pomáhal například ukrýváním dokumentů Charty. Publikoval pod cizími jmény, podílel se na vydávání samizdatu, například na sborníku In Memoriam. Na počátku 90. let působil jako ministerský rada pro kulturu a zdravotnictví na československém velvyslanectví ve Washingtonu. Celoživotní uměleckohistorická práce, publikační a pedagogická činnost pamětníka získaly mnoho ocenění a řadí ho mezi naše přední kunsthistoriky. Jiří Šetlík zemřel 28. ledna 2023.
