Bohdan Ševčuk

„Jak začaly kostely otvírat ve velké svátky, tak komunisté stáli a koukali, kdo z dětí tam půjde. Nahlásili to ve škole a škola vyhazovala. Kdo byl v Komsomolu nebo Pionýru, tak ho z něj vyhodili. A víte, jak to bylo, když někoho vyhodili z Komsomolu? To bylo strašný. Přitom fakticky o nic nešlo. (A vy jste byl věřící?) Jo. Ne moc věřící, ale v něco věřím stejně. Ale děti jsou pokřtěné. Kněze přivezlo potichu jiné auto k chatě. Nikdo nic nevěděl. Pokřtili syna, sedli jsme, povečeřeli a odjeli. Nic se nezapisovalo, že je křesťan, to se nedělalo.“

„Čtyři dny nám nikdo nic neřekl. Čtyři dny nikdo nic nevěděl a ještě lidi poslali na prvomájovou manifestaci. Věděli to jen místní Židé a hned mizeli co nejdál po Sovětském svazu. Jak lidé věděli, že utíkají, tak jim došlo, že se něco děje, a druhý den nám řekli, že vybuchl Černobyl. Věděli jsme, co to je, a první, co bylo, tak jak přišel déšť, tak po něm zůstaly takové žluté pruhy. Něco ještě bylo ve vzduchu. No ale co, kam odejít? No tak žili lidi.“