„Pro nás, kteří jsme zažili tvrdou dobu komunismu v 50. letech, pro nás to bylo jako zjevení. Velice jsme to prožívali jako nadechnutí se s určitou svobodou. Mohli jsme svobodně působit, mohli jsme se věnovat mládeži, dětem, skupinám… Jezdit na různé duchovní obnovy. V Holešově byl skaut, taky jsem tam něco málo pro to dělal. Také tam jsme založili scholu, pěvecký sbor mladých, který pak nacvičil mládežnickou mši, kterou pak v r. 69 nebo 70 uskutečnili a bylo tam hodně mladých lidí. To byl plod toho osmašedesátého roku.“
„Na kněžských schůzích byl vždycky přítomen církevní tajemník. Na slavnostech, na které jsme jezdili, ty musel povolovat církevní tajemník. Byli okresní církevní tajemníci a krajští. Když kněz byl nedobře zapsaný u tohoto režimu, tak mu dělali komplikace. Třeba mu nepovolili, aby měl biřmování, aby přijel biskup. Když jsme někam přijeli, tak v kostele byl církevní tajemník, na faře na hostině seděl církevní tajemník s náma. Všude jsme byli takto pozorováni, hlídáni.“
„Bylo to v době karibské krize. Využili toho, že bylo veliké politické a vojenské napětí. Takže mě předvolali na vojenskou správu a tam se mě ujal nějaký příslušník StB a tam mě přemlouval, abych tu spolupráci přijal, že mě budou usnadňovat cestu a že mi dají dobré místo, až budu vysvěcený, že se o to postarají. A já jsem tehdy věděl, co to je a co to obnáší si pokřivit svědomí a být vnitřně rozdvojený. Tak jsem si říkal: ať se stane cokoliv, tak to neudělám. Ještě mi dal na rozmyšlenou, pak jsme se sešli někde v parku s tím příslušníkem a tam jsem mu řekl, že opravdu se na to necítím, že mi to nedělá ve svědomí dobře a že nejsem schopen, abych to dělal. A on to přijal a odešel.“
Josef Šich se narodil 30. listopadu 1942 v Koválovicích u Tištína. Z Prostějovska pocházeli i oba rodiče, Helena (rozená Gazdová) a Josef. Krátce před komunistickým pučem - v lednu 1948 - se rodina přestěhovala do Zlína (od roku 1949 Gottwaldov), kde otec pracoval u Bati (po znárodnění v roce 1949 Svit). Po maturitě v roce 1960 Josef Šich nastoupil do kněžského semináře na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Už kvůli samotné přihlášce zažívala rodina režimní šikanu, otec musel opakovaně k výslechu. Během studií pak Josef čelil nátlaku ke spolupráci s StB. V červnu 1965 přijal kněžské svěcení z rukou tehdejšího biskupka (pozdějšího kardinála) Františka Tomáška. Od 70. let působil v Olomouci jako dómský vikář, úředník konzistoře a ceremoniář bohoslužeb. Z pozice ceremoniáře se účastnil i obřadů na slavné velehradské pouti v roce 1985. Před sametovou revolucí podepsal petici za náboženskou svobodu, tzv. Moravskou výzvu, a účastnil se i svatořečení Anežky České ve Vatikánu. Po roce 1989 se opakovaně setkal s Janem Pavlem II., který jej v roce 1995 jmenoval monsignorem, kaplanem Jeho Svatosti. Roku 1992 se stal kancléřem kurie Arcibiskupství olomouckého. V letech 1997 až 2010 zastával funkci prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc, v letech 2007 až 2008 funkci prezidenta Charity České republiky. V roce 2023 bydlel Josef Šich v Olomouci a nadále spolupracoval s tamním arcibiskupstvím, působil jako zpovědník v katedrále a věnoval se osobní pastoraci i svému celoživotnímu koníčku – fotografování.
