Hedvika Šišková

* 1932

  • „To bylo hrozný překvapení, protože my jsme si nedovedli představit, že budou likvidovat toť tyto malé obchody. Takže oni se objevili ti úředníci, to bylo velký překvapení. A oni sami provedli hned inventuru, takže nebylo možný, aby si naši něco vzali, protože to bylo jejich. Takže jsme o všecko přišli a vůbec se nic nenahradilo, ne, nedávali nic…“

  • „Ten Robert chodil a měl vždycky plnou tašku takovou tu na takový to stisknutí a s jedným uchem a sedl si v kuchyni u nás a vyprávěl s maminkou nebo s otcem. A jednou maminka řiká: ‚Já nevím, co on v té tašce nosí, že já jsem šla do kredencu, se říkalo, a chtěla jsem otevřít dveře a on: Je, pozor! A vzal tu tašku a předělal ju na druhou stranu. A po válce řekl: ‚Jo, Hedviko, ty kdybys do toho pořádně drcla, tak by něco mohlo aj vybuchnout. Tak on ju měl plnou granátů, on byl ve spojení s těma partyzánama.“

  • „Já jsem neměla ráda ani průvody ani První máje ani lampionový průvody, osvobození a takový věci, vůbec, vůbec. Ani děti jsem tam neposílala, ne, nikdy… A jak to ve městě vypadalo? No tak samozřejmě, že když už jsem byla zaměstnaná, tak na toho 1. Mája jsem musela jít za sestřičku. Zima bylo, pršelo taky někdy a my tak jenom oblečený… Hlavně že jsme se ukázaly, že zdravotnictví souhlasí se socializmem, tak to bylo, to se zapisovalo. My jsme museli přijít do práce a zapsat se, jako že jdeme do práce a šli jsme do průvodu. Takže oni měli přehled o všech…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Holešov, 01.06.2022

    (audio)
    délka: 01:15:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Zlín, 24.11.2022

    (audio)
    délka: 02:16:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka mě pustila, jakoby se nic nedělo

Hedvika Šišková, nedatováno
Hedvika Šišková, nedatováno
zdroj: archiv pamětnice

Hedvika Šišková, za svobodna Pešáková, se narodila 1. září 1932 v Prusinovicích na Holešovsku, odkud pocházeli i její rodiče Robert a Hedvika. Otec se vyučil obchodníkem v Holešově a bojoval v první světové válce. Spolu s manželkou poté vedli v Prusinovicích obchod. Po heydrichiádě bylo uvězněno několik členů matčiny rodiny. V období likvidace živností přišli Pešákovi o obchod – matka pak nějaký čas provozovala sběrnu mléka, otec se stal úředníkem Státní banky československé v Holešově a tehdejším Gottwaldově. Roku 1948 se pamětnice zúčastnila XI. všesokolského sletu v Praze. Kvůli otcově podnikání nesměla Hedvika studovat, nastoupila tedy po měšťanské škole a JUKu (Jednoletý učební kurz) do zaměstnání. Pracovala v punčochárnách v tehdejším Gottwaldově, později jako úřednice a nakonec ve zdravotnictví – ve třiceti šesti letech absolvovala večerní studium na zdravotní škole. Působila mimo jiné jako vrchní sestra na stomatologii na Ústavu zdraví v Holešově a v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. S manželem se vzali roku 1952 a vychovali tři děti. Roku 2022 žila v Holešově.