Žít s Kainovým znamením
Stáhnout obrázek
Walter Sitte se narodil 14. dubna 1935 v Hrádku nad Nisou. Pocházel ze silně nábožensky orientované rodiny. Jeho rodiče byli praktikující katolíci, strýc farář a teta řádová sestra. Po odtržení Sudet odmítl jeho otec povolávací rozkaz ke zbraním SS a byl za to odsouzen ke třem letům nucených prací. Po vypuknutí války se Sovětským svazem byl otec s trestní jednotkou poslán na frontu. Při bojích u Stalingradu byl těžce raněn a po vyléčení byl převelen na západní frontu, kde zůstal až do kapitulace. Při přepravě zajatců se mu podařilo uprchnout a koncem května 1945 se vrátil domů. Matka Waltera Sitteho byla po celou dobu války šikanována ze strany uličního vůdce NSDAP, pomoc jí podle pamětníkova svědectví poskytly především rodiny českých starousedlíků. Walter Sitte musel v dětství neustále řešit rozpory mezi domácí křesťanskou výchovou a školní nacistickou, včetně zapojení do Hitlerjugend. Po skončení války byl Sittovým přiznán status antifašistů, přesto chtěl otec odejít do Německa, matka však odmítla. Nadále zůstali v Hrádku nad Nisou, kde otec pracoval v továrně na nitě. V poválečné době byla rodina vystavena šikaně pro svou německou národnost. Museli opustit dům, kde bydleli, otci byl v továrně snížen plat a matka pracovat nesměla. Poté, co byl fyzicky napaden českými spolužáky, poslali rodiče pamětníka na delší dobu ke strýci faráři do Radonic u Kadaně. Walter Sitte se vyučil elektroinstalatérem v továrně, kde pracoval jeho otec. Zapojil se do práce v Českém svazu mládeže, a aby se mohl věnovat svému koníčku - sportovnímu létání - stal se členem Svazarmu. V polovině padesátých let byl konfrontován se Státní bezpečností, spolupráci ale odmítl. V letech 1956-1958 vykonával základní vojenskou službu u PTP v ostravských dolech. Po odchodu z vojny se usadil ve Fulneku, kde se oženil. Později našel práci v kamenolomu u Šumperku, kam se s rodinou přestěhoval. Znovu se dostal do styku s StB, která ho obvinila ze špionáže. Po roce 1970 perzekuce pokračovala, byl odvolán z místa předáka v lomu a přeřazen na práci u pecí na hašení vápna. V osmdesátých letech se v Šumperku pokusil založit základní organizaci Kulturního svazu občanů ČSSR německé národnosti, což zapříčinilo nový zájem StB o jeho osobu. Po listopadu 1989 se zapojil do práce ve Svazu Němců v ČR.
