„Povinností občana je vlastenectví, vztah ke své zemi. Jestli byla okupovaná Česká republika, tak povinnost všech občanů byla nějakým způsobem se zapojit. Takže ne otázka měl nebo neměl. Také nemuseli udělat vůbec nic a dneska mohli všichni dělat někde na Sibiři, mohla jste mít zemljanku, možná už celou, ne jenom jeden roh zemljanky, a mohlo se vám tam třeba i líbit. Vlastenectví v současné době vypadlo a lidi nevědí, co to je. Když jsem byl malý a začala se hrát hymna, tak všichni byli v pozoru. Výchova byla jiná, než je v současné době. V této době chybí duchovní etika – slušnost, aby lidi zdravili, aby měli určité vztahy. Teď jsou na prvním místě peníze a pak všechno ostatní.“
„Na vojně se mě báli vzít do strany, poněvadž nevěděli, jestli atentát byl dobře nebo špatně. Jeden rok takto, druhý rok takto, navíc se názor politiků měnil. V osmašedesátém roce, když přijela ruská vojska z Německa, tak politruk zařval: ,Soudruzi, to tu nemůžete takhle řvát. Nevíte, jakého zítra budete názoru!‘“
„Lidské společenství je sebranka, a abychom ji udrželi pohromadě, je zapotřebí dát jí ideologii. To říkal anglický filozof Thomas Hobbes. Říkal, abychom je udrželi pohromadě, musíme jim dát náboženství, komunismus nebo fašismus, přičemž fašismus a komunismus je protispolečenská ideologie. To znamená, každý slušný člověk by měl proti ideologii nějak vystupovat, nebo ji ignorovat. Abychom pochopili, proč vůbec heydrichiáda byla, když fašismus byl v Německu a byl celosvětový, tak všichni by proti fašismu měli nějak vystoupit. U nás to bylo zvýšeno tím, že byla okupace republiky a Heydrich měl jediný úkol – likvidaci českého národa. Obyčejnou spodinu, dělnickou třídu měl vyhnat na Sibiř a říkal, že Sibiř je docela krásná, že se tam lidem bude líbit. Inteligenci buď poněmčí, nebo ji postaví ke zdi. Ale nikdy ne, aby obyčejný lid a inteligenci dal dohromady, poněvadž český národ, když ho jednou ohnete, tak se zase narovná. Takže začal likvidací.“
„V osmačtyřicátém roce jsme pak museli prodávat některé věci, abychom se uživili. Já jsem dostával sirotčí důchod a v roce 1953 mi ho soudruzi zase sebrali. Nemohl jsem si ho vybrat, nebylo mi osmnáct roků, ale sebrat ho mohli. Vyrostl jsem bez peněz, studovat jsem nemohl, tak jsem se přihlásil na vojnu i z toho důvodu, aby náhodou strýce nezavřeli, poněvadž kdo byl kapitalista, tak u něj hledali vždycky nějaké problémy a hnali na uran a tak dále. Proto jsem se tam přihlásil, i z těchto důvodů, aby měli pokoj.“
zdroj: současná foto A. Jelínková, dobová archiv pamětníka
zdroj: současná foto A. Jelínková, dobová archiv pamětníka
Stáhnout obrázek
Miroslav Sívek se narodil 20. dubna 1939 na Valašsku v obci Střelná. Jeho maminka byla sestra Josefa Valčíka, vojáka a výsadkáře ze skupiny Silver A, otec pracoval jako sedlář. V rodině vyrůstaly tři děti, dcera a dva synové. Oba rodiče byli zatčeni při heydrichiádě v červnu 1942, otec byl popraven, paní Sívková, která byla v té době již počtvrté těhotná, byla po porodu v říjnu 1942 deportována do Mauthausenu, kde byla počátkem roku 1943 popravena. Dětí se ujali příbuzní, pan Miroslav žil v rodině svých prarodičů z otcovy strany až do léta 1945, kdy ho jako válečného sirotka adoptoval rodinný přítel, který vlastnil pilu v Lidečku. Pan Miroslav Sívek absolvoval vojenskou školu a celý život pracoval v armádě. Zajímá se o historii, jeho velkým koníčkem je sportovní střelba. V roce 2007 mu zastupitelstvo obce Střelná, stejně jako jeho třem sourozencům, udělilo čestné občanství. Miroslav Sívek zemřel 26. dubna 2016.
