Nešlo jít s flintou proti dělu...
Stáhnout obrázek
Jaroslav Skopal se narodil 24. září 1936 v Košicích ve smíšené česko-slovenské rodině. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava museli Skopalovi Slovenský stát opustit. Zamířili do Přerova, kde se později narodila i Jaroslavova sestra Dagmar. Jako dospívající se pamětník zapojil do činnosti po válce obnovené přerovské sokolské jednoty. Krátce studoval na gymnáziu a později na dvanáctiletce. Po maturitě odešel na studia do Prahy a úspěšně absolvoval na Fakultě strojního inženýrství ČVUT. Po zkrácené vojenské službě pracoval několik měsíců v Braneckých železárnách. Roku 1960 nastoupil v podniku Přerovské strojírny, kde zůstal po celý život. Pracoval jako výzkumný a vývojový pracovník v oblasti automatického řízení procesů u technologických zařízení, která podnik vyráběl pro tuzemsko i na export. Roku 1967 vstoupil do Československé strany socialistické (ČSS) a od konce roku 1968 působil jako poslanec České národní rady. Na konci září 1969 na svůj post rezignoval. U politických prověrek následující rok neprošel, což znamenalo řadu postihů v zaměstnání i výslechy a přemlouvání ke spolupráci se Státní bezpečností. Po otcově vzoru se v letech 1963–1990 věnoval cvičitelské činnosti ve Spartaku Přerovské strojírny. Po roce 1989 se do politiky vrátil, později už jen na komunální úrovni. Od roku 1997 už jako pracující důchodce ještě deset let vykonával poradenskou činnost v oblasti kvality. V posledních letech vydal řadu publikací – Proti proudu času (vlastní memoáry), Zápasy s totalitou a útěky za svobodou (životní příběhy sokola Rudolfa Lukaštíka a jeho přítele Bohuslava Ečera), portrét generála Františka Moravce nebo Konec jedné velké strany?, věnovaný Československé straně socialistické a jejím následovnicím. V roce 2019 bydlel v Přerově.
