Vratislav Škráček

* 1930

  • „Dva měli jen malé úrazy, ale jeden šel do civilu. Na noční směně jsme vybírali uhlí do vozíku. Já jsem byl nahoře, protože to byly pevné žlaby, tak jsem to popouštěl do výsypky. Někdy se to totiž zastavilo o stojku. Když už dlouho nesypal, tak mi to bylo podezřelé a slezl jsem dolů. Měl tam deset nebo patnáct huntů [důlní vozíky]. Za první hunt měl uvázané lano do vrátku. Jak to plnil, tak to popouštěl, ale udělala se mu smyčka na vrátku, a protože to bylo trochu svážné, tak vlak vytrhl vrátek z budování a přirazilo ho to přes pánev ke stojce. Slezl jsem dolů a už jsem ho viděl. Tak jsem ho uložil. Jenže jsem se nemohl odtamtud dostat a musel lézt po vozících, protože vedle nebylo místo. Sehnal jsem mašinku, abych to kousek potlačil zpátky. Bylo to na noční a dohromady tam bylo jen pár lidí.“

  • „V pětačtyřicátém roce dělal předsedu nějaký Ťuík. Otec měl autodopravu a tehdy byl nahoře vápencový lom a on jednou přišel za otcem, že by si ten lom znárodnil a jestli by mu nedělal společníka a zařizoval autodopravu. Otec mu to samozřejmě odřekl, že s tím nechce mít nic společného. Od té doby se nastartovala averze vůči Škráčkům a pak už se to vleklo furt. Že mě zařadili do PTP, jsem absolutně netušil. První zmínkou, že půjdu do dolů, bylo asi to, když za mnou přišli kluci z rady SSM nebo z čeho na vysoké škole, kterou jsem začal. Říkali mně, ať to skončím a jedu domů, že jestli vydržím, tak mě určitě strčí do dolů. Takže jsem toho po prvním semestru nechal a šel jezdit s otcem. Tam byla první výhrůžka dolů a pak jsem šel do dolů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dlouhá Loučka, 12.03.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S každým jedincem si mohli dělat, co chtěli

Vratislav Škráček v PTP
Vratislav Škráček v PTP
zdroj: archiv pamětníka

Vratislav Škráček se narodil 4. ledna 1930 v Prakšicích, stojících nedaleko Uherského Brodu. V červnu 1945 se jeho rodina přestěhovala do pohraničí. V Dlouhé Loučce nedaleko Uničova na Olomoucku osídlili dům po německé rodině. Otec pak v obci začal podnikat v autodopravě. V září 1948 nastoupil Vratislav Škráček na Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneš (dnes VUT Brno) na obor elektrotechnický. Jenže tehdy už několik měsíců v zemi neomezeně vládl komunistický režim a ve škole mu členové akčního výboru Národní fronty naznačili, že jako syn živnostníka školu v žádném případě nedokončí. Vrátil se proto domů a s otcem potom pracoval v autodopravě. Rodinná živnost se ale stala trnem v oku místním funkcionářům a to byl nejspíš důvod, proč Vratislava Škráčka jako „politicky nespolehlivého“ zařadili do pomocných technických praporů. Dvacet šest měsíců pak musel pracovat v dolech na Ostravsku. Po návratu domů nastoupil v ČSAD a následně v Uničovských strojírnách. Nejprve pracoval jako dělník v hale, potom na montážích a nakonec jako konstruktér. Podílel se na konstrukci několika velkorypadel a vynalezl dotykové čidlo určené mimo jiné pro zabránění styku zařízení s překážkou. V dubnu 1955 se oženil s Ludmilou Blahušovou, s níž měl později tři děti – Hanu, Karla a Vratislava. Oba manželé veřejně vyjadřovali svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Vratislav Škráček musel za trest zdarma odpracovat sto padesát hodin a jeho manželku přeložili na jiné pracovní místo. Jejich nebojácný postoj nakonec odnesla i dcera Hana, která kvůli tomu nedostala doporučení ke studiu na gymnáziu. V roce 2018 žil Vratislav Škráček se svou manželkou stále v Dlouhé Loučce.