Jarmila Skuhrová

* 1935

  • „1. června 1953, měnová reforma. To taky tatínek volal domů: ,Sežeň je, ať ani neběhají venku, ať jsou doma.' A kde jsem já, mně doma říkali Jarčo. ,Kde máš Jarču? Nenech ji běhat venku. Víš, jak je bláznivá, ona se ještě do něčeho zaplete a bude zle.'“ – „Tenkrát byly na náměstí velké demonstrace, na radnici.“ – „Lákalo mě to, jít se na náměstí podívat. Protože lidi říkali, že házejí doklady z radnice, z oken. Tak jsem měla snahu jít se tam podívat. Ale maminka říkala: ,Táta nařídil, že budete doma, a budete! Jinak bude zle.'“

  • „Tehdy toho 17. dubna [1945] rozbombardovali nejen ten ranžír, ale celou tu Jateční třídu, kde je dneska Kovošrot. Od jatek až směrem k tomu pavlačovému domu, který je dnes už zabedněný. Ten jediný zůstal stát. Stojí dodnes, je zabedněný, zatlučený. To bylo všechno rozbité. V té stráni, která se skláněla ke Mži, tam byl vchod do krytu, tam se utíkali schovat, když houkali nálet, z toho ranžíru, z toho nákladového nádraží. A představte si ten zákon schválnosti, ta bomba vletěla rovnou do dveří toho krytu. To byl jeden veliký masakr. Když bylo potom po válce, tatínek přijel – on jezdil na kole, protože nic jiného nejezdilo, to byly samé díry od bomb v silnici – jezdil do Škodovky na kole přes roudenské louky. Přišel takhle domů a řekl: ,Břeh u Mže je plný obyčejných dřevěných rakví, tam je nakládají, do každé někoho zatlučou a tím to končí.' No, vyslechla jsem to a chtěla jsem to vidět. Tak jsem se sebrala a utekla jsem tam. To byl nepředstavitelný puch a much a všeho, musela jsem zase utéct. To byly takové – doslova a do písmene nakládali lidské ostatky vidlemi do těch holých rakví, do těch beden, nic jiného s tím nešlo dělat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 05.12.2022

    (audio)
    délka: 01:14:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Můj bratr se narodil v nabourané sanitce během bombardování Škodovky

Jarmila Skuhrová v roce 2022
Jarmila Skuhrová v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Jarmila Skuhrová se narodila 13. ledna 1935 v Nýřanech u Plzně. Její otec František Beránek pracoval na pozici mistra ve Škodových závodech v Plzni. Maminka Anna Beránková, rozená Hanzlíčková, zastávala roli ženy v domácnosti. Rodina se po záboru Sudet přestěhovala z Nýřan do Plzně. Na konci druhé světové války zde pamětnice byla svědkyní spojeneckých náletů na Plzeň, z nichž jeden zničil i dům, ve kterém žili. Během náletů se za dramatických okolností narodil její mladší bratr. Po válce se stala členkou Junáka a Sokola, cvičila na sletech a účastnila se skautských táborů. Vystudovala střední hospodářskou školu v Plzni a po složení maturitní zkoušky nastoupila do Škodových závodů v Plzni, kde působila až do svého nečekaného odchodu do invalidního důchodu. Po několika letech se rozhodla invalidní důchod dále nepobírat a nastoupila jako civilní zaměstnankyně do ekonomického úseku Vojenské nemocnice v Plzni. Na této pozici působila až do odchodu do penze. Prakticky celý život strávila v Plzni, kde žila i v době natáčení v roce 2022.