Antonín Šlahůnek

„Jak to bylo s tím barákem... Matka měla ideální polovinu, poněvadž oni to postavili za společného manželství. No on to až soud rozhodl. On byl zavřený napřed, a to chvílu trvalo, než ten soud byl, že, a když ten soud byl, to roznesl, tak řekl ideální polovina. Tak já jsem šel za advokátem a říkám: ‚Prosím vás, vysvětlete mně, jak to bude... Co a jak...‘ – ‚Když budou postupovat podle zákona, tak ideální polovina je nedělitelná. To znamená, jedna polovina je zabavená státem, druhá polovina – na ni se nasadí národní správa.‘ Výsledek byl, že to tak udělali a matka musela za půlku baráku a za používání hospodářských budov platit nájem. No, a přitom hospodařila na vlastním majetku, který ona zdědila po rodičích.“

„Náhodou bylo štěstí, že on sedal do vlaku a někdo z Domanína ho viděl nebo byl tam, šel kolem. Tatínek prý mu řekl: ‚Řekni u mě, že mě vezou do Plzně.‘ No a teď, když mně to maminka řekla, tak: ‚Nedá se nic dělat, já jedu do Plzně.‘ Jsem tam přišel a nevěděl jsem kde. Hledal jsem u soudu, hledal jsem na Borech. Nikde nic. No a potom jeden mně říká: ‚StB tady má vyšetřovací budovu, jakou měl v Hradišti.‘ Tak jsem tam šel a tam skutečně byl. Já jsem si vymýšlel, protože aby to před ním... ten seděl u toho, ten vyšetřovatel. Já jsem řekl: ‚Tati, maminka má teď hospodářství, ty jsi pryč a vůbec jsi neudělal osevní plán, vůbec nevíme, co a jak máme udělat.‘ No a tož tatínek vykládal, abychom se udrželi, no a tím to končilo. Jak jsem ho hledal podruhé, tak jsem ho našel, byl na pracovišti nebo na pracovním komandě ve Škodovce. Tak jsem tam přišel, měl jsem návštěvu, povolení. Jak on měl ten mundúr vězeňský, tak měl na zádech napsané bílou barvou ‚NN‘. Já jsem říkal: ‚Tati, co to znamená?‘ – ‚Ani to nechtěj vědět.‘ – ‚Proč ne? Já to chcu vědět.‘ On mně říká: ‚Návrat nežádoucí.‘“