Iva Slapničková

* 1925

  • „Ještě jsem vám chtěla říct o sestřenici. Její manžel byl ve firmě ze Zlína od Bati a dělali různé výstavy v zahraničí. Jednu výstavu dělal s kamarádem v Rusku. Říkal – pocházel z Nymburka, byl ženatý se sestřenicí –, že když se dostal na výstavu v Rusku, kterou měli dělat, tak na hranicích měl někdo kytku růží a celníci jeden lupínek po druhém prohlíželi, aby se do Ruska nedostalo něco, co tam nepatří. Vizitýrovali mu kufry v pokoji. A když viděl, jaký hrozný stav v Rusku je, tak když dělal výstavu v Torontu, tak tam už zůstal, i když byl ženatý. Jeho žena Dáša, ta moje sestřenice, ještě s jednou manželkou kolegy šly přes hranice. Chytli je a zavřeli do vězení v Budějovicích nebo někde na hranicích. Sestřenice pak usoudila, že [po druhé ženě] chtěli, aby podepsala spolupráci s StB, a asi to podepsala, protože ji pak propustili. A Dášu odvezli na Pankrác.“

  • „Když mně bylo šest roků, tak jsme jeli do Francie – byli jsme v Paříži. Byla tam výstava v roce 1931, Koloniální výstava. Vystavovali tam lidé, co žili v koloniích – Francouzi, kteří tam měli své podniky. Velká koloniální výstava byla v jednatřicátém roce. Docela si pamatuju, jak jsme bydleli v hotelu a koukali se na Eiffelovku. Byli jsme na návštěvě u těch Moků – já, sestra, bratranec, maminka, tatínek. Jeli jsme tehdy vlakem a byli jsme měsíc v lázních Biarritz, u moře. To byla moje první návštěva moře.“

  • „Pak převzali vládu komunisti a začali se na něm mstít. Snažili se ho zlikvidovat. Pamatuji se, že přišli dva páni a prohlásili: ‚Podepíšete nám, že všechno, co máte v obchodě, věnujete našemu státu. A když to neuděláte, tak půjdete do Valdic a zavřeme vás.‘ Jako byl třeba podnikatel Hloušek. ‚A budete tam v těch Valdicích.‘ Tatínek to podepsal, všechen majetek, co měl v obchodě, jim musel dát, a oni to pak odvezli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Železný Brod, 11.01.2024

    (audio)
    délka: 02:06:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po komunistickém puči se pro nás všechno změnilo

Iva Slapničková v době studií medicíny
Iva Slapničková v době studií medicíny
zdroj: Archiv pamětníka

Iva Slapničková, rozená Klápšťová, se narodila 9. září 1925 v Železném Brodě (část Brodec). Maminka Marie Dubcová pocházela z Tatobit a tatínek Antonín Klápště z vesnice Dluhý. Měli společně ještě dceru Dagmar, která se narodila 20. září 1921 v Malé Skále. Otec úspěšně podnikal ve skleněné bižuterii a dařilo se mu až do roku 1948, kdy mu komunisté podnik zabavili. Do té doby díky otcovu podniku cestovali, četli krásnou literaturu a stýkali se s významnými osobnostmi z oblasti sklářství a umění. Otec stál také u zrodu sklářské školy v Železném Brodě. Vše se změnilo po komunistickém puči. V nových poměrech se stali zástupci tzv. buržoazie, což zcela zásadně změnilo jejich společenské postavení a zkomplikovalo jejich uplatnění na pracovním trhu. Pamětnice absolvovala osmileté gymnázium v Turnově, studium medicíny nedokončila. V roce 1948 se vdala za Ervína Slapničku původem z Postoloprt. Vychovali spolu jediného syna Davida. Iva Slapničková pracovala po většinu svého života jako úřednice nebo dělnice v železnobrodské Vápence, pak ve firmě Železnobrodské sklo (ŽBS). Část života si také přivydělávala z domova. Syn David vystudoval turnovské gymnázium, poté VŠE v Praze a po roce 1989 spolu s několika partnery v rámci privatizace převzali sklářský podnik v Těpeřích, kde je dodnes vlastníkem. Pamětnice pro synovu firmu pracovala do svých osmdesáti dvou let. Stále aktivně a se zájmem o veřejné dění žila i v roce 2024, v době natáčení, v rodném domě v Železném Brodě.