Miroslava Šmuková

„O celé té historii se začalo mluvit až v pozdějších letech. Když jsem byla děcko, tak o tom doma nepadlo ani slovo. Až později jsem se dozvěděla, že teta jako mladá nastoupila na důl Stalin, pozdější Rudý říjen v Heřmanicích, kde pracovali taky vězni. Teta se jim snažila zprostředkovat různé písemnosti, které by nebyly cenzurované nebo předat nějaký balíček. A stala se nějaká věc, že jednomu vězni pomohla zajistit doklady a nějakou mapku hlídek na západní hranici. Nevím, jestli šlo o rakouskou nebo německou. A ten člověk měl uprchnout. Na základě toho byla teta zavřená. Jela na služební cestu do Prahy, kam byla jakoby vyslána, a tam byla zadržena. Z vlastní zkušenosti si to nepamatuji, protože jsem ještě nechodila do školy. Věděla jsem jen, že teta Jiřa je někde pryč.“

„Já jsem třeba od ní (tety) dostávala drobné dárečky. Vždycky mi to posílala po mamce, babičce nebo taťkovi, když za ní jeli. Měla jsem od ní třeba záložku do knihy, která byla strašně hezká. Bylo to vyřezáno z plastové tuby na zubní pastu, která byla narovnaná, a z toho byla vyřezaná krásná palma se slonem. Bylo to moc pěkné. Bylo to uděláno jako záložka do knihy. Pak jsem od ní měla třeba z broskve vyřezanou botičku, takový pantoflíček. Taky mi upletla svetr. Byl červený a krásný. To si pamatuji, ale nějak mi nedocházelo, kde teta vlastně je, protože doma se o tom nemluvilo.“