Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Oldřich Sobek (* 1936  †︎ 2020)

• narozen roku 1936 v Libhošti

• vyučil se zahradníkem

• získal práci silničního sadovníka

• stal konzervátorem ochrany přírody při Okresním národním výboru (ONV) v Novém Jičíně

• členem TISu - svazu pro ochranu přírody a krajiny

• zasloužil se o vznik chráněných území na Novojičínsku

• po sametové revoluci místopředsedou ONV v Novém Jičíně

• zemřel 25. dubna 2020

Narodil se v roce 1936 na statku v Libhošti na severní Moravě. V Novém Jičíně se vyučil zahradníkem na učňovské škole a pokračoval ve studiu na mistrovské škole v Ostravě-Zábřehu. Během tamního studia už dělal vychovatele na učňovské škole.

Ve střetu zájmů

Po absolvování nastoupil vojenskou službu. „Vrátil jsem se a krávy nikde, všechno bylo v JZD. Barák napůl nepotřebný, protože na co stodolu, na co chlév, tak se to všechno přepracovalo v jakési bydliště a pak jsem se oženil.“

Pamětník přemýšlel o svém budoucím uplatnění: „Tenkrát strana a vláda vydala usnesení o zvelebení ovocnářství a vinařství a chtěli to udělat tak, že ty doprovodné pozemky kolem silnic vysadí ovocnými stromy. A to všechno patřilo okresním správám silnic,“ vypráví. Oldřich Sobek měl spolužáka ze zahradnické školy, který odcházel na vojnu  „Místo bylo volné, tak jsem se tam okamžitě kozíma vrátkama dostal a pracoval jsem tam dvacet let. Ale nemohl jsem vystačit s tím sadovníkem, já jsem byl děvče pro všecko.“

Během krátké hospitalizace v nemocnici se potkal s tehdejším ředitelem Lašského muzea v Kopřivnici a dali se do řeči. Za pár dnů měl Oldřich ve schránce pozvánku na okresní národní výbor (ONV), odbor kultury, na schůzi okresní komise pro památky a přírodu. Ta ho jmenovali konzervátorem pro ochranu přírody pro okres Nový Jičín. Jednalo se o dobrovolnou, neplacenou funkci a k jejímu výkonu potřeboval souhlas zaměstnavatele. „Byl jsem chvíli ve funkci konzervátora státní ochrany přírody a můj ředitel na správě silnic, tomu strašně vadily ty oblouky na cestách, když se musela něčemu vyhýbat, tak on to chtěl všechno narovnat. Ležela mu v žaludku ta situace v Kuníně, jak se objíždí kolem zámku, tak přišel s nápadem střihnout to rovně,“ říká.

Oldřich vůči tomuto záměru vydal zamítavé stanovisko. „Referent, který to zahajoval, říkal: ‚Tak úprava se zamítá, to je chráněný park a konzervátor státní ochrany přírody, zde přítomný, to nepovoluje.‘ A já seděl naproti tomu svému řediteli, ten zblednul, stala se z něj socha,“ popisuje pamětník svůj tehdejší střet zájmů. Zámek i park v Kuníně stojí dodnes.

Příroda, kultura, národopis

V době, kdy se Oldřich Sobek zapojil do ochrany přírody, neexistovala na Novojičínsku skoro žádná chráněná území. Proto se pustil do mapování regionu. Vytvořil síť asi sedmdesáti dobrovolníků, které proškolil, poskytl jim mapy 1:10 000 rozdělené na menší celky a dobrovolníci v okolí svého bydliště zakreslovali, co kde našli. Jak negativní fenomény v podobě divokých skládek, které byly v té době velice rozšířené, tak i nálezy v podobě výskytu vzácných květin apod.

Výsledkem se stalo rozšíření množství chráněných území na Novojičínsku. Např. přírodní park Podbeskydí, přírodní park Oderské vrchy a rezervace Svinec, jakožto významná lokalita výskytu vzácného vstavače bledého. V lokalitě Skalky poblíž Nového Jičína se také zasadil o zákaz nové výstavby, aby tento kus přírody mohl nadále sloužit místním obyvatelům jako místo pro odpočinek a regeneraci.

Oldřich Sobek se stal členem tehdejší ochranářské organizace TIS – svazu pro ochranu přírody a krajiny.  Vlivem politické situace v době normalizace se svaz ke konci sedmdesátých let „sám rozpustil“. V téže době se však začal formovat Český svaz ochránců přírody a krajiny, kam mnoho bývalých členů TISu přešlo. Pět let po vzniku Svazu existovaly základní organizace ve všech okresech Československa a měl členskou základnu kolem 24 000 členů.

Hlavní náplní byla péče o chráněná území. Tam byly sjednávány patronátní smlouvy, vykonávání strážní služby, průzkum a management území nejčastěji v podobě kosení a likvidace náletů. Oldřich Sobek ve Svazu nějakou dobu působil ve funkci předsedy okresní organizace.

Vedle toho se angažoval i v rodné obci „Libhošťský zpravodaj jsem redigoval hodně dlouho. V té době to mělo takovou vlastivědnou podobu, příroda, kultura, národopis, významné osobnosti atd. Do dneška to trvá.“

V době sametové revoluce pamětník působil jako nestranický poslanec okresního národního výboru. Po revoluci jej zvolili místopředsedou ONV. Na tu dobu a především na atmosféru mezi lidmi dnes rád vzpomíná. Stále se věnoval agendě ochrany přírody a ze své funkce se snažil posouvat věci k lepšímu. Domnívá se, že slibně nastoupený polistopadový trend ve společnosti se přerušil v časech vlády Václava Klause.