Oldřich Sobek

* 1936  †︎ 2020

  • "Byl jsem chvíli ve funkci konzervátora státní ochrany přírody a můj ředitel na správě silnic, ten tím žil a taky tu správu silnic vytáhl vysoko, a jemu strašně vadily ty oblouky na těch cestách, když se musela něčemu vyhýbat, tak on to chtěl všechno narovnat. Jemu ležela v žaludku ta situace v Kuníně, jak se objíždí kolem zámku – tam tenkrát hospodařila VŠ zemědělská v Brně a bylo to něco strašného, tam chátral zámek, byly tam chlévy, močůvka tekla do toho parku, kde byly významné rostliny, byl tam nahovětvec, to je rarita – tak ten přišel s nápadem střihnout to rovně. Já jsem to nevěděl. Museli mu to schválit na odboru dopravy ONV, tam jsem byl pečený vařený. Tak on o to požádal. Tak odbor dopravy si musel vyžádat stanovisko odboru kultury, protože ať ten park vypadal sebehůř, měl zákonnou ochranu. A tam už byla ta komise, kde jsem byl i já. Tak jsem to dostal k vyřízení. Samozřejmě jsem vydal zamítavé stanovisko a poslal jsem to tomu úředníkovi na odbor kultury a ten musel svolat jednání a žadatel byl můj šéf Ing. Štěpánek, který mi povolil, abych dělal tuhletu práci, a najednou jednání. Já jsem tam šel, tušil jsem, o co jde, ale nehlásil jsem se ke slovu. Ten referent, který to zahajoval, říkal: ‚Tak úprava se zamítá, to je chráněný park a konzervátor státní ochrany přírody, zde přítomný, to nepovoluje.‘ A já seděl naproti tomu svému řediteli, ten zblednul, stala se z něj socha... ‚Tak já mám ve svých řadách člověka...‘"

  • Nebylo se o co opřít. Já jsem vytvořil takovou základnu asi 70 dobrovolníků, kterou jsem proškolil, vydal jsem jim pokyny a taky mapy 1:10 000 podložené na lepence, rozdělené na menší celky. Každý v rámci bydliště si mohl zvolit rozsah a scházeli jsme se a oni zakreslovali, co kde našli. Ať to bylo negativní, třeba skládky, protože odpad se neřešil, zákon o odpadech žádný nebyl, kdeco kdo mohl odhodil. Pokud se staraly obce, tak se zavážel kdekterý kamenolom, kdejaká díra. Takže ty divoké skládky byly rozšířené i v těch nejcennějších partiích. Říkali mi: ‚Prosím tě, jak můžeš dělat s lidmi, kteří nemají vzdělání, nic.‘ Když jsem přišel na setkání, kde takové věci už byly v běhu. Já říkám: ‚No, já jsem nic nepotřeboval, já jsem jenom potřeboval, jestli v té údolnici rostou petrklíče nebo jen kopřivy.‘ Bo tolik žádostí o oplocení, tam o to a o chatu a já jsem se všude musel jít podívat nebo měl a napsat stanovisko, a když mi ten nějaký kolega amatér napsal, že tam už nic není, jenom kopřivy, tak jsem ušetřil čas a nemusel tam jet. Ale když tam byly petrklíče, tak jsem musel říct ano, tak bude ještě něco jiného, protože to místo je původní. Tam ještě jezeďáci nevylejvali kejdu. Tak tak jsem hospodařil s časem."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Libhošť, 07.05.2019

    (audio)
    délka: 53:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Krajina musí sloužit všem

Oldřich Sobek
Oldřich Sobek
zdroj: Post Bellum

Oldřich Sobek se narodil 13. prosince 1936 v Libhošti na severní Moravě. Vyučil se zahradníkem a po vojně se začal věnovat ochraně přírody. Získal práci silničního sadovníka a vedle toho se stal konzervátorem ochrany přírody při Okresním národním výboru (ONV) v Novém Jičíně. Shromáždil kolem sebe skupinu dobrovolníků a společně mapovali přírodu regionu. Zasloužil o vznik několika chráněných území na Novojičínsku, např. přírodního parku Podbeskydí, přírodního parku Oderské vrchy a rezervace Svinec. Stal se členem TISu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny, po jeho rozpuštění komunistickými úřady v roce 1979 se zapojil do činnosti nástupnického Českého svazu ochránců přírody. Ve dnech sametové revoluce se stal místopředsedou ONV v Novém Jičíně. Oldřich Sobek zemřel 25. dubna roku 2020.