Z lešení do parlamentu
PhDr. Jan Šolc se narodil 25. listopadu 1938 v Praze. Má řadu válečných zážitků. Citlivě v této době vnímal chování svého otce - lékaře a jeho pomoc potřebným. V době Pražského povstání 1945 se rodina přestěhovala do Liberce, kam byl otec služebně odvolán. Pamětník odmala chodil do skautského oddílu a zajímal se o dění kolem sebe. V 50. letech otce Jana Šolce zatkli a odsoudili za údajnou velezradu. Studium tak pro pamětníka nepřipadalo v úvahu, pracoval jako pomocný dělník. Až v roce 1961 mohl nastoupit na pedagogický institut. V letech 1961 až 1967 mohl dálkově vystudovat Filozofickou fakultu UK v Praze, což bylo podmíněno pamětníkovým angažmá pionýrského vedoucího na jedné z libereckých základních škol. V době politického uvolnění v roce 1967 přijal nabídku stát se členem komunistické strany. Záhy po sprnové okupaci z KSČ vystoupil, s počátkem normalizace v roce 1971 musel opustit místo ve školství a pracoval dále jako stavební montér. Podepsal prohlášení Charty 77. Zapojil se do dění sametové revoluce, ještě na sklonku roku 1989 byl kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění, mandát potvrdil i v prvních svobodných volbách v roce 1990. Předsedal Brannému podvýboru Federálního shromáždění a prověřoval vojenskou kontrarozvědku a armádní generály. Po ukončení poslaneckého angažmá přednášel etiku a rétoriku na Technické univerzitě v Liberci. Od roku 1997 pracoval čtyři roky jako ředitel odboru vnitřní politiky kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Stal se spoluzakladatelem Etického fóra České republiky.