Zbyněk Šolc

* 1959

  • “Stal jsem se v uvozovkách mluvčím Občanského fóra. Když jsme tam 19. listopadu postavili aparaturu před radnici, tak jsme se stali se jakousi tváří Občanského fóra. Studenti nám vozili z Prahy různá prohlášení. Každý den ve čtyři hodiny jsme tam s Libuškou Hájkovou přišli, chytli jsme se za ruce, zazpívali Kde domov můj a Nad Tatrou sa blíská. Pak jsme četli další a další prohlášení. Od kardinála Tomáška, co se dělo v Praze a takhle jsme se stali jakoby mluvčími Občanského fóra. Dokonce mě pak oslovila i jablonecká SnB, abych tam k nich přišel a vzal si někoho s sebou, co se bude dít. My jsme ale nevěděli, jestli se ten režim změní a jestli padne vláda, v té době nad tím nikdo nepřemýšlel. Bylo to spíš spontánní. Lidé chtěli něco říct a chtěli se svobodně vyjádřit. Dokonce si pamatuji, že nám asi třetí den jablonecká radnice odmítla dát elektrický proud. Tak jsme nakonec smotali několik prodlužovacích kabelů z hotelu Corso, které drželi lidé nad hlavou, abychom mohli mluvit do mikrofonů. Bylo to hrozně pěkné.”

  • “Bylo to vytvořené takovým stylem, že když jsem já dostal velkou sodu, tak ji budu předávat dál. Takže se šikanovalo, na kluky se řvalo a úplně zbytečně se jim dělaly naschvály. Až po roce a půl jste už byli už tak zvaní super mazáci a netýkaly se vás žádné šikany. Když se na vojně praktikovalo tak zvané trhání holubých brk, tak jsem se rozhodl, že to dělat nebudu. Každá rota měla takový svůj rituál, kterým povyšovala kluka, který byl rok na vojně, do druhého roku, takže se z něj stával mazák. Každá rota to dělala jinak. Někde se tak zvaně vykopávaly brka, což znamená, že se ten dotyčný přehnul přivázaný přes stůl a mazáci se rozbíhali a kopali jej do zadku. Soutěžilo se v tom, jak daleko s tím stolem popojede. Vím, že na pontonové rotě vzali pádlo a přes holé břicho se mlátilo pádlem. Ale dovedete si představit opilého, dospělého chlapa, který vojáka, který je přivázaný k posteli, mlátí přes břicho dvanáctkrát za každý měsíc? U nás na rotě byla specializace taková, že se voják přivázal k posteli tváří dolů, bylo mu vidět nahé pozadí a protože jsme jako ženisti pracovali s kleštičkami, tak se vyvářely v ešusu kombinačky a trhalo se ze zadku maso. Doslova a do písmene. Byla to dost sadistická a ošklivá věc. Bohužel o tom věděli i velitelé, protože když jsem šel druhý den do služby, můj velitel roty se mě ptal, jaká byla brka. Měl takový klacíček a praštil mě přes zadek. Takže moc dobře věděl, co a jak. Já sotva chodil, protože jak mi to na zadku mokvalo, byla to velmi nepříjemná záležitost. Tak jsem se rozhodl, že to dělat nebudu. Jé, to bylo pozdvižení!”

  • “V roce 1989 jsem se vlastně k Občanskému fóru dostal náhodou, protože sousedi se nás 18. listopadu ptali, jestli jsme byli v Liberci, že tam byly velké demonstrace. Tak mi to nedalo, proč v Jablonci nic není a tak jsem šel před Jabloneckou radnici, kde jistá paní, dneska vím, že to byla Libuška Hájková, mluvila do megafonu o tom, co se stalo na Národní třídě, že tam zmlátili studenty a že s tím nikdo soudný nemůže souhlasit. Byl jsem tam s kamarádem diskžokejem a říkám mu, že máme v garáži aparaturu, že ji trochu ozvučíme, aby ji bylo lépe rozumět. Tak jsme zajeli do garáže, naložili aparaturu, přijeli před jabloneckou radnici a Libuše jsem to nasvačili, takže mluvila normálně do mikrofonu přes moji diskotékovou aparaturu. A takhle jsem se vlastně dostal k Občanskému fóru.”

  • „Pracoval jsem v audiovizuálním středisku. Stalo se mi, že tam přišel takovej stařičkej pán o holi, přišel až nahoru, my jsme tam měli takovej bar, takový posezení, tak vyšel až nahoru, tak jsem vyšel z kanceláře a říkám: ˏDobrý den, co byste si přál?ˊ a on říká: ˏJá se jmenuju Mrázek.ˊ Tak já říkám: ˏDobře, posaďte se, a co byste si přál?ˊ On říká: ˏJá jsem bojoval v letecký bitvě o Velkou Británii.ˊ Podle toho pána je dneska v Jablonci pojmenovaná ulice Generála Mrázka. Strašně mě mrzí, že jsem to nenahrál, protože to, co mi vyprávěl, bylo úplně úžasný.“

  • „Dozvěděli jsme se od sousedů, že se v Liberci cosi děje, my jsme samozřejmě nevěděli, o co jde. Do Liberce jsme ale nejeli, protože jsme se dozvěděli, že i v Jablonci něco je. Tak jsme šli před radnici, před radnicí jsme poslouchali Libušku Hájkovou, jak mluví do megafonu, začala číst nějaký prohlášení, na začátku se zpívala hymna. No ale protože mluvila do toho megafonu, tak jí nebylo zrovna nejlíp rozumět, tak jsme se s mým kamarádem Tomášem Černým rozhodli, že zajedeme ke mně do garáže. Vytáhli jsme diskotékovou aparaturu, přivezli jsme ji před radnici, tam jsme ji takhle na boku postavili a Libušce jsme dali mikrofon, aby byla víc slyšet.“

  • „Jako každý děcko jsme lítali venku a samozřejmě jsme se dozvěděli, že naše republika je okupovaná, že přijely tanky. Maminka plakala. Určitě to pro ty lidi nebylo nic příjemnýho. My jsme to jako děcka braly spíš jako hru. S bráchou jsme lítali po zahradě, měli jsme takový dřevěný pušky a čekali jsme na to, až přijedou ruský tanky, protože se říkalo, že pojedou přes Jablonec. K tomu ale vůbec nedošlo, protože lidi zohýbali cedule, nebo ty směrový ukazatele, který ukazovaly na Jablonec. Dojeli někam do Desný nebo do Tanvaldu, takže my, ačkoliv jsme čekali, tak jsme se nedočkali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jablonec nad Nisou, 22.01.2020

    (audio)
    délka: 06:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jablonec nad Nisou, 22.01.2020

    (audio)
    délka: 25:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zbyněk Šolc v dětství
Zbyněk Šolc v dětství
zdroj: archiv pamětníka

Zbyněk Šolc se narodil 23. dubna 1959 V Jablonci nad Nisou, kde prožil celý svůj život. Jako devítiletý 21. srpna 1968 zažil vstup okupačních vojsk. V sedmdesátých letech pracoval jako asistent výroby ve filmových ateliérech. Během normalizačních let byl jednou zatčen policií kvůli nevinnému incidentu se státní vlajkou, ale vyvázl bez postihu. Během sametové revoluce se angažoval v Občanském fóru v Jablonci nad Nisou, zajišťoval ozvučení veřejných shromáždění.