Byla jsem dítě lásky
Markéta Šonková, rozená Schimánková, se narodila 4. října 1936 v Praze u sv. Apolináře Anežce Dumcové, rozené Schimánkové, jako dítě lásky. Její rodiče se nikdy nevzali, matka ani neuvedla jméno otce do rodného listu. Po matce měla německou příslušnost. První tři měsíce života strávila se svou matkou a poté byla dána do pěstounské rodiny v Bukové v jižních Čechách. Matka za ní dojížděla a celý život spolu byly v kontaktu. Její pěstouni, Václav a Marie Janečkovi, měli malé hospodářství, které rodinu živilo. Spolu s ní se Janečkovi starali o dalších sedm dětí. Pěstouni ji vedli k víře v Boha. Za války bylo několik z jejích nevlastních sourozenců totálně nasazeno. Markéta Šonková nastoupila v roce 1942 do německé školy v Olešnici. Zažila konec války v Čečovicích. Po válce jim s matkou jako německým občankám hrozil odsun do Německa, k němuž naštěstí nedošlo. V roce 1946 pamětnice nastoupila do české školy v Horní Stropnici. Po škole velmi stála o to, stát se kuchařkou. Stát ale potřeboval pracovní sílu v továrnách, a tak místo do učení na kuchařku nastoupila do učení na přadlenu. Krátký čas po vyučení pracovala v textilní továrně v Jindřichově Hradci. Když její pěstounka vážně onemocněla, z práce ji uvolnili a vrátila se domů do Bukové. Na počátku padesátých let se jí podařilo sehnat práci pomocné kuchařky. Od té doby až do svého odchodu do důchodu pracovala jako kuchařka v různých provozech. V roce 2024 žila Markéta Šonková v Domově pro seniory na Dobré Vodě.