Jiří Sopko

* 1942

  • „Jak jsem skončil školu... Měl jsem jednoho spolužáka, se kterým jsem se kamarádil, a on byl kyperský Řek – Giorgos Kotsonis – se kterým se dodneška stýkám. Byl jsem tam za ním už třikrát. Ten mě tehdy vlastně přemluvil, abych s ním jel na Kypr. On se tam vracel asi po šesti letech. Měl takovou podivnou anabázi – jeden čas studoval v Číně a dodneška mluví perfektně čínsky. Pak putoval asi rok po Evropě, byl v Anglii, byl dokonce v Moskvě, než našel tady tu školu – Akademii. Takže se sem přihlásil, rok strávil v Hamrech na jazykové výuce. Takže já jsem těsně po škole odjel na Kypr. Dostal jsem tehdy cenu ateliéru a Pelc, který se ke mně vždycky choval absolutně slušně, mi to změnil na cestovní stipendium a prostě mi to někde u policajtů vyběhal, že mě pustili. Tehdy tam asi vůbec nelítala letadla. Takže já jsem jel přes Řecko, kde jsem byl čtrnáct dní. To byl rok 66, období, kdy skončil řecký král a vládla tam vojenská junta. Odtamtud jsem jel lodí na ten Kypr.“

  • „Na vojně jsem byl v Armádním výtvarném studiu tady na Žižkově. (Co to bylo?) Armádní výtvarné studio bylo... v tom rozpočtu, který vojáci dostávali, byla obrovská částka, nevím jaká, na umění. Takže oni ti kmenoví armádní umělci – tam byl například Radek Kolář, Schoř, sochař Zdrůbecký, Čermáková... ti tam malovali takové ty obrazy absolutně poplatné režimu. A oni si to sami nakupovali pro armádu. Nás tam měli jako takové poskoky, byli jsme tam asi čtyři. Takže my jsme například hlídali výstavy a takovéhle akce.“

  • „Pak se to po hodně dlouhé době začalo nějak lehce uvolňovat. To nám dovolili vystavovat v takových... já nevím, v Sokolově nebo v těch úplně okrajových místních galeriích. To jsme byli taková parta – Načeradský, Lamr a Rudla Němec. Takže my jsme takhle ve čtyřech, někdy ve dvou, ve třech, vystavovali v těchhle regionech. Vím, že jsem jednou někde vystavoval akvarely, v nějakém kulturním klubu. Jestli to bylo v Sokolově nebo někde, to už si nepamatuju. Jediné, co vím, že na vernisáž vůbec nikdo nepřišel, z čehož jsem byl šťastný. Přišly tam jenom dvě mladé cenzorky, kterým se to hrozně líbilo, strašně se u toho smály a říkaly, že na to musí poslat školy. Druhý den přišla jejich šéfová – já jsem ji osobně neviděl – a řekla: ‚Okamžitě sundat!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.12.2015

    (audio)
    délka: 01:47:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vzor se musí přelézt

Jiří  Sopko
Jiří Sopko
zdroj: Webová stránka www.jirisopko.cz

Jiří Sopko se narodil 20. února 1942 na Podkarpatské Rusi do česko-slovenské rodiny. Těsně před příchodem sovětské armády jeho rodina uprchla na Slovensko, kde otec pracoval jako vysoce postavený úředník. Po roce 1950 byl ale otec nucen nastoupit do výroby a pamětník s maminkou a sourozenci se přestěhovali na Kladno. Jiří Sopko absolvoval výtvarnou střední školu na pražském Hollaru a následně pokračoval ve studiu malby na Akademii výtvarných umění. Rok 1968 pro něj znamenal na dlouhou dobu konec možnosti velkého vystavování. Vycestoval sice do Francie, ale po půl roce se vrátil do Československa. Pracoval jako restaurátor, postupem času zároveň začal opět vystavovat v malých oblastních galeriích. V roce 1987 spoluzakládal v reakci na vznik skupiny Tvrdohlaví volné umělecké sdružení 12/15 Pozdě, ale přece. Na sklonku roku 1989 začal na základě žádosti studentů pedagogicky působit na Akademii výtvarných umění, jíž byl mezi lety 2002 a 2010 rektorem. Dodnes zde vede ateliér malby.