Alexander Speiser

„O půlnoci, ve dvě, ve tři, jsem se vzbudil. Slabý, na čtyři jsem začal klesat, a vlezl jsem do takového kýblu, který tam byl, a já jsem tam začal lízat kolem dokola, co tam bylo ještě jídlo, a uprostřed jsem zaspal. Ráno, v pět šest hodin ráno, každé ráno přijede vůz, bere ty kýble a taky mrtvé, společně, položí je na vagón, který tam přijel, a jedou. Neviděli, že já jsem v tom kýbli. Zázrak: auto jede, a ten kýbl spadne na cestě přímo u baráku, kde byl tatínek. Přímo. Já jsem vylezl z kýblu, šofér neviděl, že ten kýbl spadl, šel jsem, a tak jsem se zachránil. Ale ta preciznost, kterou měli Němci, protože několik hodin předtím tam napsali, že tam jich více a tady jeden méně, tak dali ještě jednou, automaticky, a já už jsem tam byl jako více, a tam už to bylo méně, takže s tím jsem se zachránil.“

„Jednoho dne vyhlásili, že kdo je slabý a chce jít někam, kde dostane více jídla a bude pracovat, ať vyskočí, ať vystoupí z řady. S tatínkem jsme vystoupili, dali nám mýdlo do ruky, a vzali nás do gazové [plynové] komory. Nevěděli jsme, že to jsou gazové komory, a i kdyby nám to řekli, tak bychom nevěřili. Byli jsme tam, čekali jsme a dívali se nahoru. Říkali, že se musíme umýt. Čekali jsme, až vyjde voda, ale tam nikdy voda nevyšla, vždycky vyšel gaz, plyn, Cyklon. A ten plyn nevyšel. Náhle nám otevřeli dveře, říkali: ´Běžte zpátky, jste už čistí.´ Vrátili jsme se do lágru a nevěděli jsme, že jsme se zachránili.“

„Vraceli jsme se pěšky, psi šli vedle nás neustále, a když někdo vystoupil z řady, psi na něj zaútočili. Ale přijelo a zastavilo vedle mě auto, seděl tam Lagerführer, velitel lágru, Obersturmführer Jelinek. České jméno, slovanské. ´Pojď ven.´ Vzal mě do auta, velitel lágru, a vzal mě domů k němu. Měl tři syny. Říká: ´Odedneška…´, ptal se synů: ´Chcete ho?´ -´Ano.´- 'Odedneška budeš čistit a vařit všechno, co moji synové potřebují.´ - 'Takže každé ráno místo, abych šel do práce do BMW, přišel SS, vzal mě do domu Jelinka, kde bydlel a měl rodinu, a já jsem vařil, čistil, všechno. Já jsem si připomenul, byl jsem nejmladší kluk doma, a maminka vždycky, když vařila, mi říkala: ´Pojď sem, podívej se, jak to dělám.´ Říkám: ´Maminko, já nejsem děvče, já jsem kluk.' - ´Ty nikdy nemůžeš vědět, co život požádá.´ Takže já jsem vařil dobré věci a kluci to měli rádi.“