Nikdy nebudu emigrace litovat, každý člověk by měl využít své schopnosti a předat společnosti, co v něm vězí
Ivan Staněk se narodil 18. května 1954 v pražském Podolí do umělecké rodiny - maminka byla designérkou tehdejšího Centrotexu, tatínek Stanislav Staněk byl malíř. Také Ivan se chtěl vydat na uměleckou dráhu, tehdejší komise, která rozhodovala o registraci u Českého fondu výtvarných umění, mu ale činnost ve svobodném povolání neumožnila. A tak se zrodila myšlenka na emigraci. Společně s manželkou a synem, přáteli a jejich dcerou odjeli v roce 1983 jedním vozem na dovolenou do Jugoslávie. Na cestu dostali pouze šedivé pasy, se kterými směli jet jen přes socialistické země. Přes Slovensko a Maďarsko přijeli do bývalé Jugoslávie, odkud se chtěli dostat do Rakouska. K cestě za svobodou jim dvakrát pomohl Mercedes 220, poprvé při úprku před jugoslávskou policií, podruhé to byla speciálně upravená zahrádka, ve které byly nejen zavařené peníze, ale po malé úpravě sloužila jako beranidlo při podjezdu nebo proražení závory. O půlnoci, bez zapnutých světel a v mlze sjížděl Ivan Staněk opatrně k hraničnímu přejezdu. Plán se zdařil, létaly jiskry, závora byla ohnutá, ale vůz zůstal neporušen. Po průjezdu hranicemi požádala skupina o politický azyl. Z Rakouska odletěli do USA, kde se stal Ivan Staněk úspěšným designérem.