Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Aneta Stankovičová (* 1935)

Kdybychom neutekli, tak nás zabijou

rok narození pravděpodobně 1935
tatínek partyzán, maminka jí v dětství zemřela
žila s babičkou a mladší sestrou
do Českoslovenka přišla z Bulkesu
prošla dětskými domovy Sobotín a Chrastava
studovala na obchodní akademii v Praze
s manželem (pochází ze Srbska) se poznala v Praze
pracovala ve spořitelně
dvě děti

Aneta Stankovičová – resumé

Paní Aneta Stankovičová si není jistá datem svého narození, ale pravděpodobně se narodila v roce 1935. Maminka jí zemřela, když byla ještě malá, a protože tatínek byl partyzán, starala se o ni a její mladší sestru především babička. Do Československa přijela s ostatními dětmi z jugoslávského Bulkesu a byla umístěna do dětského domova v Sobotíně. V pozdějším věku byla přemístěna do dětského domova v Chrastavě. Odtud se přestěhovala do Prahy, aby studovala na střední obchodní škole v Resslově ulici. Při slučování rodin zjistila, že její tatínek je v Polsku, ale protože z Československa odejít nechtěla, jela tam jen na návštěvu. V Praze se seznámila se svým budoucím manželem, který pochází ze Srbska, dostali tu byt a narodily se jim dvě dcery. Pracovala ve spořitelně. Nikdy neuvažovala o tom, že by se natrvalo vrátila do Řecka.

Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Martina Macáková)