Vladimír Stehlík

„U toho prvního výslechu nemůžu říct, že by mě extra tloukli, ale jakmile přišli na to, že jsem lhal nebo něco zapřel, tak mně to důrazně připomněli tak, že jsem dostal facku, až jsem spadl ze židle. Takže tam se chovali dost hrubě. Když jsem byl potom odsouzený, tak mě píchli na Cejl. Tam byl dozorce, on byl takový menší, podsaditý. Mohli jsme se jednou za týden jít vysprchovat. Tak napřed tekla studená voda. Tak jsme se namydlili, a když jsme se chtěli spláchnout, tak pustil tak vařící vodu, že bychom se opařili. Tak jsme se museli utřít a namydlení jsme šli zpátky na celu. Tam to bylo dost tvrdý.“

„Tak jsem hledal, kde bych se dostal k tomu uranu, protože jsem ho vozil a ty bedýnky jsem vozil jako lokomotivář po Barboře. Tak jsem si vybral asi deset kilo těch skutečně kvalitních uranových materiálů, a protože to nešlo přenést přes vrátnici, tak jsem to házel přes trojitý ostnatý plot, protože v té době už byl tábor Svatopluk zrušený, ale šachty byly pořád hlídané na věžích. Takže kdyby voják, který to hlídal s kulometem na strážní věži, zjistil, že tam něco hážu, tak mě mohl zastřelit. Tak jsem to házel přes ten trojitý plot vždy k jednomu keři. Až jsem přeházel těch zhruba deset kilo, tak jsem se potom vypravil zpátky na ten tábor a lezl jsem po čtyřech k tomu plotu, k tomu keři. Tam jsem nasbíral zhruba tak pět kilo toho uranu, který jsem odvezl do Brna.“