Vlastimil Stehlík

* 1921  †︎ 2020

  • „My s máti byli v takovém dvoupokojovém domečku. A oni nás Rusové vyhnali. Zřídili si tam telefonní ústřednu. My se museli nastěhovat k sousedům. A kradli kola, kudy chodili - hodinky a kola, časy a kola. To byla taková ta armáda - ne elitní, ale sebranka všeho možného.“

  • „Ti lidé tam nebyli špatní. Oni byli nábožensky založení, byli hodní. A měli tu smůlu, že tenkrát byla měnová reforma. A každý musel podat přihlášku, kolik má peněz. No a samozřejmě ti sedláci... spíš chalupáři, nechtěli nějakému známému svěřovat, kolik ušetřili za války - tak jsem se jim hodil. Chodili ke mně a já všem sepisoval přiznání peněz. A měli hodně peněz našetřeno.“

  • „Nejdříve ustupovala německá armáda. Ti stříleli lidi na ulicích. Také byla v Mýtě rodinná škola a z té udělali Němci lazaret pro zraněné německé vojáky. Vozili je tam vlakem. A vzpomínám si, že před Rusy na poslední chvíli utíkali, belhali se o jedné noze, zkrátka nechtěli se jim dostat do zajetí. Takže takto končila válka. Když přijeli Rusové, zbylé Němce postříleli, tam nezůstal žádný. Střílelo se i ve městě po zbytcích armády.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 20.08.2019

    (audio)
    délka: 02:07:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rychnováci si na mě nemůžou stěžovat a já na ně také ne

Vlastimil Stehlík v mládí, rok neznámý, detail
Vlastimil Stehlík v mládí, rok neznámý, detail
zdroj: Archiv pamětníka

Vlastimil Stehlík se narodil 18. srpna 1921 do rodiny Emanuela a Marie Stehlíkových, hospodských ve Vysokém Mýtě. Matka mu zemřela v šesti letech a o otce přišel, když mu bylo patnáct let. Vzpomíná na nelehké soužití s macechou. Po absolvování učitelského ústavu krátkou dobu vyučoval na měšťanské škole ve Vysokém Mýtě, s nástupem nacistů ale o místo přišel a zaměstnání si našel v továrně Stratílek. Ta produkovala požární techniku, a Vlastimil se tak vyhnul nucenému nasazení, a v podniku dokonce organizoval kulturní akce. Po válce narukoval na devět měsíců na vojnu a poté nastoupil do malotřídky ve vesničce Rychnov u Krouny na Vysočině. Vlastimil Stehlík se pokoušel pozvednout kulturní úroveň i zde. Vstoupil do KSČ a zastával funkci předsedy místního národního výboru, zároveň se snažil chránit v čase kolektivizace sedláky před vystěhováním. V 60. letech se se ženou přestěhoval do Poličky a pracoval jako inspektor kultury ve Svitavách. Kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací roku 1968 ho z funkce propustili. Zpočátku směl učit na zvláštní škole a po zbytek 70. let pracoval jako čerpač daleko od domova. Manželka Věra mezitím zemřela na rakovinu. V 80. letech se mohl vrátit domů díky nově získané práci v pedagogickém středisku, kde se staral o učební materiál a pomůcky. Po roce 1989 se již jako penzista uplatnil jako průvodce v muzeu v Poličce. Vlastimil Stehlík zemřel v září 2020.