Ing. Karel Stein

„Když se bavíme o česko-německých vztazích, je zajímavé, že má babička, která se narodila v roce 1900, říkala, že sudetští Němci rozlišovali Staročechy a Novočechy, ale ne v tom smyslu, jak se to učí ve škole – Staročeši byli ti, kteří přišli před rokem 1918 a přišli za prací. Většinou si brali německé ženy, doma se mluvilo německy nebo česko-německy. Říkala, že soužití bylo před rokem 1918 i na začátku první republiky naprosto bezproblémové a že teprve v průběhu první republiky, kdy byly důležité posty obsazovány Čechy a Němci museli z práce odejít, německé obyvatelstvo, které tu po staletí žilo, vnímalo jisté ohrožení ze strany Čechů, určitou čechizaci, takže se báli. Pak se k tomu přidala nezaměstnanost, takhle mi babička vysvětlovala, že došlo k nacionálnímu napětí.“

„Je zajímavé, že hodně lidí navázalo na Mílu Nevrlého, kdežto já dělal vlastivědu souběžně s ním a zpočátku jsem o něm vůbec nevěděl. Pamatuju si, že jsem si připadal jako úplný pošuk, protože nic podobného v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let nikoho nezajímalo. Připadalo mi, že jsem úplně sám. Jezdil jsem akorát do Děčína do archivu, kde bylo pár lidí, například doktorka Helena Smíšková, kteří pěstovali historii a vlastivědu. Ale ve Varnsdorfu jsem si připadal osamělý. Až jako úchylák si člověk připadal… A dneska je tam sdružení kolem muzea, kluby, spolková činnost tam úplně kvete, netušil jsem, že to může nastat. Když pak jsem objevil Knihu Jizerských hor od Míly Nevrlého, tak jsem si řekl: ,Tak nejsem ještě úplně sám na světě, je tu ještě někdo, koho to zajímá.‘ Knihou jsem byl hluboce dojat, naprosto mě nadchla, pak jsme se s Mílou skamarádili. To bylo hezký.“