Jaroslav Stejný

* 1957

  • "A oni v roce 1990 přišli kácet arboretum, ten zbytek, 2. ledna. A teď já jsem to viděl a teď jsem úplně zezelenal vzteky, mně to řekl hajný Lískovec a říkal: 'Hele, oni jdou kácet arboretum.' Už tam nastěhovali ty buňky. No tak jsem jel za ředitelem lesů, úplně rozzuřený, a říkám: 'Tak, padne tam,' protože on byl komunista samozřejmě, říkám: 'Tak pane Vydra, padne jediný strom a vy si to osobně odserete!' A oni se strašně báli [no já jsem to říkal takhle, já jsem to takhle řekl, tys tam nebyla]. A on normálně... jsme se hodinu bavili, oni měli povolení, všechna povolení měli, sejmutí památkové péče, všechno měli v ruce, ale jak přišla ta revoluce, tak se všichni komunisti báli, se třásli jako zajíci. No a on vzal telefon a řekl: 'Hele, stáhni je.'"

  • "Takhle, když jsem byl na Jezeří, tak oni tam chodili pak po revoluci sudetští Němci. A vlastně to Jezeří je jediné, co jim zbylo, tam chodili jako vzpomínat a říkali... [A brečet, tam si buď ukazovali do díry, kde byl jejich domov, a brečeli tam u toho. Pak jsme tam měli jedny, kteří přímo bydleli na zámku, takže nám zase lezli po bytě a kde co měli.] A jak u těch kamínek jim byla zima. [A jedna paní vlastně, že i vyrůstala s těmi lobkovickými dětmi, viď nějak.] No, že tam sáňkovali a tak. To jsi taky jednou jela do školy na sáňkách a nechala jsi dole sáňky a oni ti je horníci ukradli. [Ty Zaniklé obce.] Právě jsem udělal, že na [Červený] Hrádek, když jsem to dělal na Hrádku, jsem na to pozval ty sudetské Němce, protože oni chtěli vidět ty svoje kamarády. Ti komunisti se mohli zbláznit. Tolik zloby v nich bylo. Pak z toho vznikl i dokument Spor o nic a vlastně oni... nikdo nic neměl, ale tady to v těch komunistech - to v nich zůstalo pořád, protože tu nenávist k těm sudetským Němcům... strašná."

  • "Vy jste v podstatě zachránili ten zámek a kvůli vám ho teda nezbořili. Nebo proč ho nezbořili?" - "To je strašně složité. Ne kvůli nám, ale na tom se podílelo hodně lidí, to není práce jednoho člověka. To je vždycky, že těch lidí, když něco děláte, musí být víc, protože sám toho moc nezmůžete. Ale ono to vzniklo úplně zvláštně. Protože já jsem tam přišel v tom roce 1984 a dostal jsem od památkářů smlouvu jenom na rok, než se to zboří. Takže pak to bylo další rok 1985-1986. A pak k nám začal jezdit ideologický tajemník KNV KSČ z kraje. On vždycky přijel, šestsettřináctka, řidiče nechal sedět, k nám šel na kafe. On říkal: 'Mně je u vás tak hezky.' Já jsem teda nebruslil do politiky, protože to byl hodně tenký led. No a on si vždycky k nám přijel na kafe si odpočinout. A teď ti okresní komunisti. Ti byli v Mostě a ti krajští, ti byli v Ústí, takže bojoval vlastně okres proti kraji. Ono to bylo všechno, to byla jakoby shoda náhod všechno. On k nám tenhle Šenkýř přijel a říkal: 'Tak to mám na stole, stačí můj podpis.' A teď ten problém je ten, že když byste zbořili Jezeří, tak tam sloj největší toho uhlí je přímo v té patě, toho uhlí je nejvíc. Takže čím oni to víc odsvahujou, tím víc se dostanou na to uhlí. Takže byly různé varianty, že se i opřou i víc do hor. Pak byla ta menší varianta, že se zboří to Jezeří a že se to odbagruje. No a tak pak v tom roce 1987 říkal ten Šenkýř, co s tím uděláme. A bylo tam výjezdní zasedání české vlády, které vedl Rudolf Hegenbart, to byla taková šedá eminence. A tam byli i nějací čeští ministři, ale ti tam byli úplně jakoby do počtu, to byli takoví stařešinové. A ten Hegenbart, ten tam rozhodoval. A já jsem ho pak vytáhl na tu terasu, protože jsem pochopil, že [doufám, že to nahrává, no kdyžtak takhle, jestli vám to nahrává]. A právě ten Hegenbart, Rudolf Hegenbart, vyšel na tu terasu a najednou ho to jako osvítilo a říkal: 'Tak tohle zbořit nenechám.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kadaň, 22.04.2021

    (audio)
    délka: 59:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žijete na zámku, je to váš domov, tak ho hájíte

Jaroslav Stejný
Jaroslav Stejný
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Stejný se narodil 21. března 1957 v Jičíně. Po vyučení a vystřídání několika profesí se v roce 1984 usídlil na zámku Jezeří v severních Čechách. Ten měl být původně zbourán kvůli povrchové těžbě uhlí, ale i díky Jaroslavovi se ho podařilo zachránit a stojí dodnes. Po revoluci začal s pořádáním setkání Zaniklé obce, kde se sjížděli původní obyvatelé obcí zaniklých kvůli těžbě. Tuto akci pořádal i dále na Červeném Hrádku, kde působil jako kastelán v letech 1994 až 2004.